Tento formulář vychází ze schématerapie, jejímž zakladatelem je
Jeffrey E. Young.
Schématerapie pracuje s takzvanými módy – tedy s aktuálními stavy prožívání a fungování, ve kterých se člověk v různých situacích nachází.
Jedním z nejdůležitějších módů je právě mód Opuštěného (Zraněného) dítěte.
Mód Zraněného dítěte představuje tu část osobnosti, která se cítí:
velmi zranitelná,
osamělá,
bezmocná,
nepochopená,
nebo nemilovaná.
V tomto módu se často objevuje silná emoční bolest, smutek, strach, prázdnota, beznaděj nebo intenzivní touha po blízkosti, ochraně a přijetí.
Typické je, že se člověk v těchto chvílích necítí jako dospělý, ale spíše jako malé dítě, které něco zásadního potřebuje – a nemá to.
Ve schématerapii se pod zranitelné dětské módy obvykle řadí více podob vnitřního prožívání. Nejčastěji se jedná například o:
opuštěné dítě – silný strach ze samoty, odmítnutí a ztráty vztahů,
emočně deprivované dítě – hluboký pocit, že se o mě nikdo skutečně nezajímá,
zahanbené nebo méněcenné dítě – přesvědčení, že se mnou je něco zásadně špatně,
vystrašené dítě – prožívání silné nejistoty, ohrožení a úzkosti.
V praxi se tyto podoby často shrnují do širší kategorie módu Zraněného dítěte, se kterým pracuje i tento formulář.
Zraněné dítě velmi často stojí v pozadí:
vztahových potíží,
silné citlivosti na odmítnutí,
závislosti na druhých,
sebekritiky,
úzkostného nebo depresivního prožívání.
Mnoho obtížných reakcí v dospělosti nevzniká proto, že by byl člověk slabý, ale proto, že se aktivují staré a neuspokojené dětské potřeby.
Práce s tímto módem pomáhá:
lépe porozumět vlastním emocím,
pochopit, proč některé situace vyvolávají nepřiměřeně silnou bolest,
snížit sebekritiku a stud spojený s vlastní zranitelností,
postupně vytvářet vnitřní pocit bezpečí a opory.
Cílem schématerapie není zraněné dítě odstranit, ale naučit se o tuto část sebe citlivě a zdravě pečovat.
Formulář je strukturován tak, aby bylo možné postupně projít čtyři základní kroky:
rozpoznání aktivace zraněného dítěte,
porozumění jeho emočnímu prožívání,
navázání kontaktu se samotnou dětskou částí,
posílení módu Laskavého rodiče a Zdravého dospělého.
Na začátku je důležité zaměřit se na konkrétní situace.
Užitečné jsou například otázky:
V jakých situacích se objevuje pocit osamění, bezmoci nebo silné zranitelnosti?
Co se stalo těsně před tím?
Kdo byl v dané situaci přítomen?
Co přesně bylo v té chvíli zraňující?
Nejde o hledání dramatických událostí, ale o běžné situace, které staré zranění znovu aktivují.
Další část formuláře se zaměřuje na prožívání.
Je vhodné si všímat:
jakých emocí,
tělesných reakcí,
myšlenek.
Například:
tlak na hrudi,
stažený žaludek,
potřeba se stáhnout nebo rozplakat,
myšlenky typu „nikomu na mně nezáleží“.
Tím se postupně vytváří schopnost rozpoznat, že právě nyní je aktivní zraněná část – nikoli celá osobnost.
Formulář dále pracuje s představou a imaginací.
Pomáhají otázky:
Kolik je této části přibližně let?
Jak vypadá?
Jaký má výraz ve tváři?
Co by řekla, kdyby mohla mluvit?
Co by v tuto chvíli nejvíce potřebovala?
Tento krok umožňuje velmi důležitý proces – externalizaci zraněné části.
Proč je externalizace zraněného dítěte důležitá?
Pokud je zraněné dítě vnímáno jako oddělená vnitřní část, vzniká:
odstup od zahlcujících emocí,
větší prostor pro porozumění a soucit,
možnost přestat se s bolestí zcela ztotožňovat.
Namísto myšlenky „jsem slabý/á“ se objevuje perspektiva „ve mně je část, která je zraněná“.
To je zásadní pro změnu vztahu k sobě.
Dalším krokem je aktivace módu Laskavého rodiče – tedy pečující, chápající a ochraňující části.
Užitečné otázky mohou znít:
Co by tato dětská část potřebovala slyšet?
Jak by s ní mluvil někdo velmi trpělivý a bezpečný?
Jak by jí mohl dát pocit přijetí a klidu?
Smyslem není používat obecné pozitivní věty, ale nabídnout taková slova a postoje, které jsou emočně uvěřitelné.
Zdravý dospělý představuje část, která:
dokáže realisticky přemýšlet,
umí regulovat emoce,
zvládá situace prakticky a s nadhledem,
dokáže se o sebe postarat.
Formulář vede k otázkám:
Co by v této situaci řekl Zdravý dospělý?
Jak by bylo možné situaci zvládnout krok za krokem?
Jaký konkrétní malý krok by mohl nyní pomoci?
Zdravý dospělý bolest nezlehčuje, ale pomáhá ji unést a bezpečně zvládnout.
Je možné si vytvořit vlastní sadu podpůrných otázek, například:
Která část ve mně je teď zraněná?
Co mi v této situaci chybí?
Co bych potřeboval/a cítit, aby mi bylo bezpečněji?
Jak se mohu o sebe postarat, aniž bych si ubližoval/a?
Mnoha lidem postačuje jednoduchá struktura:
spouštěč – pocity – zraněné dítě – podpora Laskavého rodiče – krok Zdravého dospělého
Například formou krátkého zápisu:
Co se stalo?
Co právě cítím?
Co prožívá moje zraněná část?
Co jí mohu nabídnout?
Jaký konkrétní krok mohu udělat jako dospělý?
Formulář je možné využívat i mimo terapeutické sezení, například:
po konfliktech,
po odmítnutí,
po silných emočních reakcích,
v situacích, kdy se reakce zdá být výrazně silnější, než by odpovídalo dané události.
Postupně se tak rozvíjí schopnost:
rozpoznat aktivaci zraněného dítěte,
nereagovat automaticky únikem, útokem nebo závislostí na druhých,
nabídnout si podporu dříve, než se potíže prohloubí.
