Pojem protipřenos pochází z psychoanalytické tradice. Klasické pojetí jej chápalo především jako terapeutovu reakci na klientův přenos, která souvisí s terapeutovými vlastními nevyřešenými konflikty. Později vzniklo širší pojetí, podle něhož stojí za pozornost obecně reakce terapeuta na klienta.
KBT pracuje praktičtěji. Ptá se například:
V KBT tedy můžeme protipřenos chápat jako aktivaci terapeutových kognitivních schémat a následnou kognitivně-emočně-behaviorální reakci na klienta.
U relativně nekomplikované úzkostné poruchy, fobie, OCD nebo deprese, kde funguje dobrá spolupráce a terapie postupuje, obvykle není potřeba terapeutický vztah podrobně analyzovat jako samostatné téma. To ale neznamená vztah ignorovat. Terapeut stále sleduje alianci a vlastní reakce a zasahuje, pokud začnou terapii narušovat.
Protipřenos často vzniká jako interakce mezi:
chováním a přenosem klienta × osobními schématy, očekáváními a zranitelnostmi terapeuta.
Není tedy pravda, že určitý „typ klienta“ musí u každého terapeuta vyvolávat stejnou reakci. Perfekcionistický a kritický klient může například výrazně aktivovat terapeuta, který sám bojuje se schématem selhání, zatímco jiného terapeuta může nechat relativně klidným. Výzkumné pojetí protipřenosu proto zdůrazňuje právě interakci charakteristik klienta a terapeuta.
Situace: Klient potřetí nesplní domluvený úkol a řekne, že terapie stejně nefunguje.
Automatická myšlenka terapeuta:
„Vůbec nespolupracuje.“
„Jestli mu nepomůžu, znamená to, že jsem neschopný terapeut.“
„Musím ho konečně donutit něco dělat.“
Emoce: frustrace, hněv, nejistota.
Tělesná reakce: napětí, únava, tlak.
Tendence k chování: přesvědčovat, moralizovat, dávat více rad.
Chování terapeuta:
„Pokud ty úkoly nebudete dělat, nemůže vám terapie pomoct.“
Reakce klienta: cítí se kritizován, stáhne se nebo začne odporovat.
Důsledek: klientovo schéma „druzí mě kritizují a snaží se mě ovládat“ se potvrzuje a spolupráce se zhoršuje.
Alternativou je zastavit vlastní reakci a zeptat se:
„Co se dělo pokaždé, když jste se do úkolu chtěl pustit?“
Tím se terapeut vrací z vlastního protipřenosu ke zvídavosti, konceptualizaci a společnému řešení problému. Podobný funkční řetězec protipřenosové reakce popisují Vyskočilová a Praško přímo v rámci KBT.
Terapeut má klienta rád, fandí mu, těší ho jeho pokrok a cítí k němu přiměřenou náklonnost.
Typické myšlenky:
„Dobře se mi s ním pracuje.“
„Mám radost, že se mu daří.“
„Fandím mu.“
Taková reakce sama o sobě není problematická. Není nutné ji „odstraňovat“. Terapeut pouze sleduje, zda sympatie nezačínají ovlivňovat jeho klinický úsudek, hranice nebo požadavky na klienta. Pozitivní reakce se stává problémem například při idealizaci klienta, nadměrném ochraňování nebo zvýhodňování.
Může zahrnovat:
Problémem není samotný vznik emocí, ale jejich enactment – tedy situace, kdy je terapeut začne promítat do svého jednání s klientem.
Terapeut může například současně:
Ambivalence může být důležitým signálem, že terapeutický vztah aktivuje složitější vztahovou dynamiku.
Protipřenos nemusíme poznat pouze podle myšlenek. Užitečné je sledovat čtyři oblasti. KBT literatura zdůrazňuje právě kognitivní, emoční, behaviorální i tělesné projevy.
Například:
Například:
Například:
Tělesná reakce samozřejmě sama nedokazuje přítomnost protipřenosu. Je pouze signálem, který stojí za prozkoumání.
Varovné mohou být například:
Právě změny hranic, nezvyklá přitažlivost či odpor, opakované podráždění nebo úleva při zrušeném sezení patří mezi popisované signály, které by měly terapeuta vést k sebereflexi.
Velmi důležitý pojem ke zkoušce je komplementární protipřenos.
Klient svým vztahovým vzorcem vytváří určitou „nabídku role“ a terapeut do ní může nevědomě vstoupit.
Například:
Klient: „Sám nic nezvládnu.“
Terapeut: začne vše řešit za něj.
Klient: „Nikomu nevěřím.“
Terapeut: začne být vůči němu také podezíravý.
Klient: útočí.
Terapeut: začne útočit zpět.
Klient: podřizuje se.
Terapeut: začne rozhodovat za něj.
Klient: žádá neustálé ujištění.
Terapeut: ho neustále ujišťuje.
Klient: znehodnocuje terapeutovu kompetenci.
Terapeut: začne dokazovat, jak je kompetentní.
Výsledkem může být to, že terapeut nevědomě potvrdí přesně ten vztahový vzorec, kvůli němuž klient přichází do terapie. Komplementární pojetí protipřenosu je popisováno jak v obecné literatuře, tak specificky v KBT a schema terapii.
U komplexnějších klientů a osobnostní problematiky je užitečné protipřenos formulovat pomocí schema módů. Nejde o mechanické pravidlo „tento mód vždy vyvolá tuto reakci“, ale o klinickou mapu možných vztahových pastí.
| Mód klienta | Riziková reakce terapeuta | Možný důsledek | Funkčnější pozice terapeuta |
|---|---|---|---|
| Opuštěné / zraněné dítě | nadměrný soucit, zachraňování, rady, přebírání odpovědnosti | astenizace, oslabení autonomie, závislost | empatie + podpora kompetence a vlastní aktivity klienta |
| Opuštěné / zraněné dítě | terapeutova bezmoc | ztráta struktury, stagnace | konceptualizace, rozdělení problému na zvládnutelné kroky |
| Opuštěné / zraněné dítě | podráždění nebo kritika | potvrzení odmítnutí a vlastní nedostatečnosti | validace + hranice + vedení |
| Rozzlobené dítě | protiagrese | boj o moc, ruptura aliance, dropout | uznat relevantní část kritiky, validovat emoci a držet hranice |
| Rozzlobené dítě | strach a vyhýbání | důležitá témata se neotevírají | regulace vlastní úzkosti, jasné a klidné vedení |
| Trestající/kritický rodič | terapeut kritizuje zpět | zvýšení studu a sebekritiky | nepřijmout roli trestající autority |
| Trestající/kritický rodič | nadměrné ujišťování a ochrana | závislost na terapeutovi | validace bez neustálého ujišťování |
| Odtažitý obránce | terapeut tlačí na emoce | další odtažení | respektování tempa, zvídavost, bezpečí |
| Odtažitý obránce | terapeut se začne také emočně odpojovat | povrchnost a stagnace terapie | aktivně udržovat zájem a spolupráci |
| Hyperkompenzátor | terapeut začne soupeřit | eskalace boje | nepřijmout soutěž, vracet se k cílům klienta |
| Hyperkompenzátor | terapeut klienta obdivuje a idealizuje | posílení grandiozity nebo závislosti na obdivu | uznat reálné schopnosti a zároveň zkoumat cenu hyperkompenzace |
Toto propojení klientových módů a možných módových reakcí terapeuta přímo rozpracovávají Vyskočilová a Praško. Funkční reakcí terapeuta bývá návrat k pozici Zdravého dospělého a podle situace také laskavého/pečujícího rodiče.
Následující členění je užitečné především klinicky a ke zkoušce. Nejde o formální diagnostickou klasifikaci, ale o popis typických vztahových reakcí.
| Typ | Typická myšlenka terapeuta | Emoce | Rizikové chování | Strategie |
|---|---|---|---|---|
| Mírně pozitivní | „Je mi sympatický, dobře spolupracuje.“ | sympatie, radost | běžná podpora | není nutná specifická intervence, pouze průběžná reflexe |
| Obdivující | „Je výjimečný.“ | obdiv, fascinace | bagatelizace problémů, výjimky, nedostatečná struktura | zkontrolovat formulaci a standard péče, supervize |
| Nadměrně ochranitelský | „Sám to nezvládne.“ „Když se mu něco stane, bude to moje vina.“ | strach, lítost | rady, kontrola, ujišťování, přebírání odpovědnosti | vracet odpovědnost klientovi, podporovat autonomii, supervize |
| Erotický | „Přitahuje mě.“ | přitažlivost, fascinace | flirt, zvýhodňování, doteky, změny hranic | přiznat si reakci, jasné hranice, supervize, případně předání |
| Bojácný | „Napadne mě.“ „Odhalí, že jsem neschopný.“ | strach, stud | přílišná pasivita, klient vede terapii, vyhýbání se nesouhlasu | práce s vlastními automatickými myšlenkami, hranice, supervize |
| Útočný | „Já mu ukážu.“ „Otravuje mě.“ | vztek | moralizování, kritika, sarkasmus | zastavit komplementární reakci, konceptualizovat chování klienta |
| Nedůvěřivý | „Co po mně vlastně chce?“ | napětí, obava | odstup, hledání skrytých motivů | ověřovat hypotézy, pracovat s vlastní nejistotou |
| Soupeřivý | „Ať si nemyslí, že je lepší než já.“ | pýcha, napětí | předvádění se, dokazování kompetence | návrat ke klientovým cílům, supervize |
| Pohrdavý | „Je slabý.“ „Je hloupý.“ | pohrdání, nuda, vztek | netrpělivost, bagatelizace, nenaslouchání | výrazná sebereflexe, supervize, osobní práce, případně předání |
Současné KBT doporučení zdůrazňuje zejména monitorování reakcí, přesný popis klientova chování místo nálepek typu „manipulativní“ či „nemotivovaný“, zkoumání terapeutových očekávání a práci s jeho vlastními nefunkčními kognicemi.
Důležitý rozdíl:
Empatie:
„Vidím, že pro vás musí být tato situace velmi bolestivá.“
Protipřenosové zachraňování:
„Musím udělat všechno pro to, aby už žádnou bolest necítil.“
Empatie klientovu zkušenost uznává.
Zachraňování přebírá odpovědnost za regulaci klientových emocí.
Terapeut může být velmi empatický a přitom klientovi dovolit prožít smutek, úzkost, nejistotu nebo frustraci, pokud je to bezpečné a terapeuticky smysluplné. Nadměrně pozitivní protipřenos může naopak vést k tomu, že terapeut začne klienta před obtížnými emocemi chránit a vynechá potřebná terapeutická témata.
Protipřenos může ovlivnit:
Terapeutická aliance přitom není jen „příjemný vztah“. Velká meta-analýza 295 studií zahrnujících více než 30 000 klientů nalezla stabilní pozitivní vztah mezi kvalitou terapeutické aliance a výsledkem psychoterapie, přibližně r = 0,28.
Pro protipřenos je ještě důležitější meta-analýza Hayese a kol. Nezvládané protipřenosové reakce měly malou, ale statisticky významnou negativní souvislost s výsledky terapie (r = −0,16). Naopak schopnost protipřenos zvládat souvisela s lepšími výsledky (r = 0,39). Autoři současně upozorňují na heterogenitu studií a omezené množství dat o dlouhodobých výsledcích, takže tato čísla není vhodné interpretovat kauzálně.
Například:
„Jsem na tohoto klienta nezvykle naštvaný.“
„Před sezením se mi tam nechce.“
„Doufám, že dnes nepřijde.“
„Mám neobvykle silnou potřebu mu pomoct.“
„Chci mu dokázat, že se mýlí.“
„Pořád myslím na jeho problémy i doma.“
Emoce je informace, nikoli instrukce.
Terapeut nemusí udělat to, k čemu ho emoce nutí.
Hněv → nemusím kritizovat.
Strach → nemusím ustoupit.
Lítost → nemusím zachraňovat.
Fascinace → nemusím měnit hranice.
Místo:
„Je manipulativní.“
Lépe:
„Když jsem nastavil hranici kontaktu mimo sezení, třikrát zopakoval, že bez mé pomoci situaci nezvládne.“
To výrazně snižuje riziko, že terapeut bude reagovat na vlastní nálepku místo na skutečné chování. Tento postup výslovně doporučuje i Beck Institute.
Například:
„Když mu nepomůžu, jsem špatný terapeut.“
„Klient mě musí respektovat.“
„Musím vědět, co dělat.“
„Klient nesmí být naštvaný.“
„Když terapie nefunguje, selhal jsem.“
Například:
Myšlenka: „Nerespektuje mě.“
Emoce: hněv 80 %.
Tendence: ukázat mu, kdo má pravdu.
Například:
„Musím být kompetentní za všech okolností.“
„Nesmím udělat chybu.“
„Musí mě mít rádi.“
„Jsem odpovědný za druhé.“
„Když se někdo zlobí, hrozí konflikt.“
Terapeut se ptá:
Ne každá negativní emoce terapeuta je protipřenosová distorze.
„Jak jeho chování souvisí s jeho schématem?“
„Vyvolává podobnou reakci i u dalších lidí?“
„Co klient očekává, že udělám?“
„Kdybych podle svého impulzu jednal, potvrdil bych jeho očekávání?“
Klient útočí → klidná asertivita.
Klient se podřizuje → podporovat jeho vlastní názor.
Klient žádá ujišťování → validovat, ale nepřidávat nekonečné ujištění.
Klient se prezentuje jako bezmocný → empatie + podpora kompetence.
Klient soutěží → odmítnout soutěž a vrátit se ke spolupráci.
Někdy může být užitečné říct:
„Všiml jsem si, že když spolu mluvíme o úkolech, já začnu více tlačit a vy se potom více stáhnete. Myslím, že tím společně vytváříme kruh, který nám nepomáhá. Jak to vnímáte vy?“
Tím terapeut nepřenáší odpovědnost na klienta, ale transparentně zkoumá interakci.
Silný, opakovaný nebo obtížně zvládnutelný protipřenos patří do supervize.
Pokud se stále opakuje stejné terapeutovo schéma a výrazně narušuje práci, může být vhodná vlastní psychoterapie.
Jestliže terapeut ani přes supervizi nedokáže klientovi poskytovat bezpečnou a kvalitní terapii, je možné zvážit jeho citlivé předání jinému terapeutovi.
Supervize je jedna z nejdůležitějších možností práce s protipřenosem.
V supervizi lze například prozkoumat:
V KBT supervizi lze využít řízené objevování, konceptualizaci, imaginaci nebo hraní rolí, při kterém terapeut se supervizorem přehrají problematickou situaci a hledají alternativní reakci.
Je ale dobré být evidence-based i zde: supervize je široce považována za základ odborného rozvoje a bezpečné praxe, ale výzkum jejího přímého dopadu na výsledky klientů je stále relativně omezený a heterogenní. Systematický přehled a meta-analýza z roku 2025 našly slibné účinky na kompetence terapeutů a terapeutickou alianci, ale výsledky nebyly ve všech srovnáních statisticky robustní.
Terapeut může klienta považovat za atraktivního nebo může zažívat romantické či sexuální fantazie.
Samotný vznik pocitu nebo fantazie není etickým proviněním.
Rozhodující je, jak s tím terapeut naloží.
Varovné může být:
Správným postupem je své reakce neracionalizovat, reflektovat je, držet jasné hranice a využít supervizi. Pokud terapeut není schopen hranice bezpečně udržet, může být nutné předání klienta.
EABCT výslovně uvádí, že KBT terapeuti nemají vstupovat do romantických ani sexuálních vztahů se současnými klienty a mají se vyhýbat i problematickým vícenásobným vztahům.
Ne. Hněv je informace. Podstatné je, zda ho terapeut reflektuje a jak se následně zachová.
Také ne. Někdy je klient skutečně agresivní, porušuje hranice nebo terapeut oprávněně cítí ohrožení. Reflexe protipřenosu nemá vést k popírání reality.
To je nálepka.
KBT potřebuje konkrétně popsat co klient dělá, v jakém kontextu a s jakým důsledkem.
Terapeutická aliance neznamená absenci hranic.
Někdy je mnohem užitečnější nejprve zjistit:
„Co přesně vám na mém postupu vadilo?“
Ne.
Řada reakcí patří především do sebereflexe a supervize. Sebeodhalení terapeuta má mít terapeutický účel pro klienta, ne sloužit k emoční úlevě terapeuta.
Klientka často říká:
„Bez vás to nezvládnu.“
Terapeut začne mít strach, že si klientka ublíží, a objevuje se automatická myšlenka:
„Když jí nebudu pořád k dispozici a něco se stane, bude to moje vina.“
Začne tedy:
Krátkodobě se uklidní klientka i terapeut.
Dlouhodobě ale vzniká problém:
Klientka: „Bez terapeuta opravdu nic nezvládnu.“
Terapeut: „Musím ji stále hlídat.“
Vzniká vzájemně se udržující cyklus závislosti.
Terapeut si identifikuje vlastní automatickou myšlenku:
„Jsem odpovědný za to, aby klientka nikdy nezažila krizi.“
Zkoumá její realističnost a vytváří funkčnější alternativu:
„Jsem odpovědný za kvalitní terapii, vyhodnocení rizika a odpovídající bezpečnostní plán. Nejsem schopen ani povinen odstranit veškerou nejistotu z jejího života.“
Následně podporuje klientčinu autonomii, jasně nastaví pravidla kontaktu a přinese situaci do supervize.
Protipřenos v KBT = reakce terapeuta na klienta a terapeutický vztah, které můžeme formulovat pomocí automatických myšlenek, emocí, tělesných reakcí, schémat a chování. KBT literatura ho chápe zejména jako situaci, kdy vztah s klientem aktivuje terapeutovy vlastní kognice a schémata, která mohou ovlivnit průběh terapie.
Může být pozitivní, negativní nebo ambivalentní. Mírná pozitivní reakce není problém. Rizikem jsou především intenzivní nebo neuvědomované reakce, které mění terapeutovo chování.
Časté projevy jsou zachraňování, nadměrné ujišťování, kritika, protiagrese, vyhýbání, soupeření, dokazování kompetence, idealizace, nedůvěra, erotická přitažlivost nebo porušování hranic.
Velmi důležitý je komplementární protipřenos: terapeut nevědomě vstoupí do role, kterou klient ve svých vztazích očekává. Klient útočí → terapeut útočí. Klient je bezmocný → terapeut zachraňuje. Klient se podřizuje → terapeut rozhoduje za něj.
Práce s protipřenosem znamená:
všimnout si reakce → identifikovat automatické myšlenky a emoce → zachytit vlastní schéma → zasadit reakci do konceptualizace klienta → zabránit komplementárnímu chování → zvolit funkčnější terapeutickou reakci → využít supervizi.
Výzkumně je důležité, že nezvládaný protipřenos souvisí s mírně horšími výsledky terapie, zatímco dobré zvládání protipřenosu souvisí s lepšími výsledky. Evidence není dokonalá a studie jsou heterogenní, ale podporuje pravidelnou sebereflexi terapeutových reakcí.
Silný nebo opakující se protipřenos patří do supervize.
Nejdůležitější pro samotné znění otázky jsou Vyskočilová & Praško (2013), Countertransference, Schema Modes and Ethical Considerations in Cognitive Behavioral Therapy, protože přímo propojují KBT, protipřenos, terapeutova schémata a schema módy.
Aktuálnější KBT zpracování představují Praško et al. (2022), Managing Transference and Countertransference in Cognitive Behavioral Supervision: Theoretical Framework and Clinical Application, kde je podrobně popsána konceptualizace protipřenosu a jeho práce v supervizi.
Pro empirickou část: Hayes, Gelso, Goldberg & Kivlighan (2018), Countertransference Management and Effective Psychotherapy: Meta-Analytic Findings. To je pro tvrzení o dopadech protipřenosu mnohem silnější zdroj než samotné teoretické texty.
Pro význam terapeutického vztahu lze doplnit Flückiger, Del Re, Wampold & Horvath (2018), The Alliance in Adult Psychotherapy: A Meta-Analytic Synthesis.
A pro současnou praktickou KBT formulaci terapeutových automatických myšlenek je užitečný také materiál Beck Institute (2026), Countertransference in CBT: How Therapists Can Manage Unhelpful Reactions to Clients.