Behaviorální terapie, starší z obou směrů, se začala rozvíjet v 50. letech 20. století. Zaměřovala se na sledování a analýzu chování člověka a na to, jak je toto chování ovlivňováno okolním prostředím. Cílem bylo pomocí změn chování rozvíjet žádoucí reakce a potlačovat ty nežádoucí. Behaviorální terapie se osvědčila zejména při léčbě úzkostných poruch, obsedantně-kompulzivní poruchy a poruch chování u dětí.
Kognitivní terapie vznikla o desetiletí později v USA. Zaměřila se na myšlení a přesvědčení jednotlivce. Základem tohoto přístupu je myšlenka, že člověk reaguje spíše na svůj názor na věci než na věci samotné. Cílem terapie je naučit člověka rozpoznat a přehodnotit své nefunkční postoje a názory. Kognitivní terapie byla účinná především u depresí, ale později se začala využívat i u dalších poruch, jako jsou úzkosti a poruchy osobnosti.
KBT v sobě spojuje postupy behaviorální i kognitivní terapie. Terapeut pomáhá pacientovi měnit chování a způsob myšlení, které udržují jeho potíže. Tento přístup se stal oblíbeným díky vědecké ověřitelnosti a praktickým výsledkům. Zde jsou hlavní rysy KBT:
Časově omezená terapie: KBT je obvykle relativně krátká – trvá několik měsíců s jedním až dvěma sezeními týdně.
Strukturovaná a zaměřená na konkrétní problémy: Každé sezení má předem dohodnutý program, zaměřený na zvládnutí konkrétních problémů.
Vztah založený na spolupráci: Terapeut i pacient spolupracují aktivně. Pacient je veden k tomu, aby otevřeně sdílel své myšlenky a emoce a byl ochoten vyzkoušet nové přístupy.
Zaměření na aktuální problémy: KBT se soustředí především na přítomné potíže a jejich řešení, než na hledání dávných příčin problému.
Změna konkrétního chování v běžném životě: Cílem terapie je změnit chování pacienta i mimo terapeutická sezení, tedy v jeho přirozeném prostředí.
Důraz na vědeckou metodiku: KBT je empiricky ověřitelná. Výsledky terapie jsou sledovány pomocí měřitelných kritérií.
Edukace a soběstačnost pacienta: Jedním z hlavních cílů KBT je, aby se pacient naučil zvládat své potíže sám a stal se soběstačným.
V KBT terapeut postupně vede pacienta k identifikaci chybného myšlení a chování a pomáhá mu najít zdravější způsoby jejich zvládání. Při úzkostných stavech se například zaměřuje na odbourání vyhýbavého chování a na přehodnocení negativních myšlenek typu „Nikdo mě nemá rád“. Tento přístup vede k zlepšení sebevědomí a snížení negativních emocí.
KBT se osvědčila při léčbě mnoha poruch, včetně depresí, úzkostí, posttraumatické stresové poruchy a také při zvládání různých tělesných obtíží. Lze ji provádět ambulantně i při hospitalizaci a může probíhat jako individuální, skupinová, párová nebo rodinná terapie.
KBT si získala popularitu svým pragmatickým přístupem. Vyhýbá se složitým termínům a spekulacím, přičemž se opírá o konkrétní fakta a jejich kritické zkoumání. Výzkumy potvrdily její účinnost, a to u široké škály psychických i psychosomatických problémů.
Tento terapeutický směr přináší také dlouhodobé výsledky – pacienti se postupně naučí zvládat své problémy samostatně, bez nutnosti trvalé podpory terapeuta. KBT je díky svým metodám blízká vědě a vzdaluje se uměleckým nebo filozofickým přístupům, což je v mnoha ohledech její síla, ale někdy i slabost.
Kognitivně behaviorální terapie představuje účinnou cestu ke zvládání psychických obtíží. Díky svému jasnému zaměření a vědeckému přístupu umožňuje pacientům zlepšit svůj život prostřednictvím změny myšlení a chování. KBT tak nabízí strukturovanou, důkladně ověřenou metodu, jak se lépe vyrovnávat s výzvami každodenního života.
