Důkaz obvykle splní aspoň 2 z toho:
je pozorovatelný (něco, co by šlo vidět/slyšet)
je konkrétní (kdo–kdy–kde–co přesně)
je ověřitelný (umí to potvrdit i někdo jiný / data / záznam)
je oddělený od výkladu („co se stalo“ vs. „co to znamená“)
Dojem/interpretaci často poznáte podle slov:
„určitě“, „vždycky“, „nikdy“, „asi“, „přijde mi“, „to bylo trapné“, „myslí si o mně“, „je to důkaz, že…“
Místo: „Bylo to hrozné.“
→ „Řekl: ‚Teď nemám čas‘ a odešel. Já jsem pak 20 minut nepromluvila.“
„Neodpověděl mi“ je fakt.
„Ignoruje mě, protože mě nemá rád“ je vysvětlení (hypotéza).
Mozek rád sbírá jen to, co sedí do myšlenky. Proto:
u pro i proti zkuste najít aspoň 3 položky
a u každé položky si položte otázku: „Co by řekl nestranný pozorovatel?“
Každému důkazu můžete dát orientačně 0–100 %:
Jak moc to přímo souvisí s myšlenkou?
Jak moc je to spolehlivé (zdroj, opakovatelnost, kontext)?
Příklad:
„Jednou se někdo zamračil“ = spíš slabé.
„Dostal/a jsem konkrétní negativní zpětnou vazbu k práci ve dvou nezávislých situacích“ = silnější.
Pocity jsou důležité, ale nejsou důkazem pravdivosti myšlenky.
Místo: „Cítila jsem úzkost, takže to musí být pravda.“
→ „Cítila jsem úzkost (to je informace o mém stavu). Jaká fakta to podporují a jaká to zpochybňují?“
Když se objeví „vždycky/nikdy/nikdo/všichni“, zkuste to převést na měřitelnou formu:
„Kolikrát konkrétně?“ „V kolika situacích?“ „Kdo přesně?“
K jednomu faktu napište aspoň dvě další realistické interpretace.
Fakt: „Neodpověděl mi.“
Alternativa A: „Je zaneprázdněný.“
Alternativa B: „Neviděl zprávu / zapomněl.“
Alternativa C: „Neví, co říct.“
„Vím, co si myslí“ není důkaz, pokud nemáte přímou informaci.
Lepší je psát:
„Nevím, co si myslí. Vím jen, že se díval stranou a nic neřekl.“
Automatická myšlenka: „Jsem neschopná.“
Dojem: „Mám pocit, že nic neumím.“
Možný důkaz pro (konkrétně): „V úterý jsem odevzdala úkol pozdě a vedoucí mi napsal, že chybí dvě části.“
Možný důkaz proti: „Ve středu jsem dokončila jiný úkol v termínu a kolega mi napsal, že mu to pomohlo.“
Automatická myšlenka: „Nikdo mě nemá rád.“
Dojem: „Bylo ticho, takže mě odmítají.“
Důkaz pro: „Na pozvánku v chatu nikdo 24 hodin nereagoval.“
Důkaz proti: „Minulý týden mě dva lidé sami pozvali na kafe a jeden mi napsal, že rád přijde příště.“
Korelace = dvě věci se dějí spolu / po sobě.
Kauzalita = jedna věc způsobuje druhou.
V restrukturalizaci je past: z korelace (nebo pouhé časové posloupnosti) udělat automaticky příčinu.
„Po tom“ ≠ „kvůli tomu“
Fakt: „Po poradě jsem se cítila trapně.“
Chybné vyvození: „Takže na poradě jsem se ztrapnila.“
Lepší: „Cítila jsem trapnost. Jaké konkrétní chování / reakce lidí by to dokazovaly?“
Třetí proměnná (společná příčina)
Korelace: „Když spím málo, jsem horší v práci.“
Možná kauzalita je částečně pravda, ale často tam je i třetí faktor: stres, nemoc, přetížení, špatné plánování.
Směr je opačně (reverse causality)
Korelace: „Když mám úzkost, vyhýbám se lidem.“
Možné: vyhýbání úzkost zhoršuje, ale i úzkost vyhýbání spouští. Bez testu nevíte, co je primární.
Selektivní paměť
„Kdykoli udělám chybu, lidi se odtáhnou.“
Často si člověk pamatuje případy, kdy to sedělo, a ignoruje případy, kdy chyba nevedla k odmítnutí.
Když Vás napadne „tohle je důkaz, že…“, dejte si tyhle otázky:
Je to korelace, nebo mám přímý důkaz příčiny?
Přímý důkaz příčiny bývá třeba: jasná zpětná vazba („Vadilo mi, že…“) nebo opakované pozorování v kontrolovatelných podmínkách.
Co dalšího by to mohlo způsobit? (min. 2 alternativy)
Např. „Neodepsal“ → práce, únava, přehlédl, nechce psát, řeší něco doma…
Jaká data by mi ukázala, že to příčina JE? A že není?
Co byste čekala, kdyby to byla kauzalita?
Co byste čekala, kdyby to byla jen náhoda / korelace?
Jak často se to děje a v jakých situacích?
Jednorázová souhra (1×) je slabý podklad pro kauzalitu. Opakování napříč situacemi je silnější — ale pořád to nemusí být příčina.
Dokážu to otestovat malým experimentem?
V CBT často stačí „behaviorální experiment“:
Pokud „když se ozvu, budou mě odmítat“, zkuste se ozvat 1–2 lidem a sledujte reakci.
Tohle je mnohem blíž testu kauzality než samotné přemýšlení.
Automatická myšlenka: „Když se ozvu, lidi si budou myslet, že jsem otravná.“
Fakt (korelace): „Když jsem napsala do skupiny, nikdo 3 hodiny nereagoval.“
Chybný skok do kauzality: „Takže si myslí, že jsem otravná.“
Korektní zápis: „Neznám důvod nereakce. Alternativy: byli zaneprázdnění / neviděli zprávu / čekali, kdo odpoví.“
Test: „Napíšu jedné osobě napřímo jednoduchou otázku a uvidím, zda odpoví.“
Automatická myšlenka: „Když udělám chybu, přijdu o respekt.“
Fakt: „Udělala jsem chybu v dokumentu, kolega mě opravil.“
Pozor na kauzalitu: Oprava ≠ ztráta respektu.
Co by byl důkaz kauzality: „Řekl/řekla: ‘Tohle je neprofesionální, nevěřím ti’“ nebo opakované zhoršení spolupráce po chybách.
Co by byl důkaz proti: normální tón, pokračující spolupráce, pochvala jinde, běžné opravování v týmu.
