V psychoterapii se často setkáváme s klienty, kteří cítí, že se ve svém životě chtějí posunout, ale zároveň se jim nechce nic měnit. Ač už jde o změnu v oblasti závislostí, úzkostí, poruch příjmu potravy nebo vzorců chování, které dlouhodobě nefungují, často nám klienti sdělují: „Vím, že to není dobré, ale prostě to tak mám.“
Právě v těchto situacích může pomoci motivační rozhovor.
Motivační rozhovor je na klienta zaměřený, direktivní, ale nekonfrontační přístup, jehož cílem je pomoci klientovi najít jeho vlastní důvody pro změnu. Přístup vznikl původně pro práci s lidmi závislými na alkoholu, ale velmi rychle se ukázalo, že má širší využití.
Namísto toho, aby terapeut přesvědčoval nebo argumentoval, podporuje klienta v tom, aby si sám uvědomil rozpor mezi tím, jak chce žít, a tím, jak žije teď.
Mnoho lidí se domnívá, že je potřeba klienta konfrontovat, donutit k uznání problému a tím ho „motivovat“. Jenže člověk, který se cítí tlačen, se často jen brání. Tento jev se nazývá psychologická reaktance – přirozená lidská reakce na ohrožení svobody rozhodování.
Motivační rozhovor tento princip respektuje a staví na opačné strategii: nabízí svobodu, podporuje odpovědnost a pomáhá člověku objevit vlastní důvody pro změnu.
Základem MR je rozlišení jednotlivých fází změny (Prochaska & DiClemente):
Prekontemplace: Klient si nemyslí, že má problém.
Kontemplace: Klient zvažuje, zda se chce měnit.
Rozhodnutí / příprava: Klient se rozhodne a chystá plán.
Akce: Začíná konkrétní změna chování.
Udržování: Klient si změnu udržuje.
Relaps: Případný návrat k původnímu chování.
Pro každé stádium je vhodný jiný přístup. Motivační rozhovor je nejefektivnější právě ve fázi kontemplace a rozhodování.
Vyjadřování empatie: Klienta nesoudíme, ale snažíme se porozumět jeho pohledu.
Rozvíjení rozporů: Terapeut pomáhá klientovi uvidět rozpor mezi jeho hodnotami a chováním.
Vyhýbání se sporům: Cílem není zvítězit v diskusi, ale podpořit vnitřní změnu.
Využití odporu: Odpor není něco špatného, ale signál, že je potřeba změnit přístup.
Podpora sebedůvěry: Klient musí věřit, že změnu dokáže uskutečnit.
Základní dovednosti terapeuta v motivačním rozhovoru zahrnují:
Otevřené otázky (např. „Co by se mělo změnit, aby jste byl spokojenější?“)
Reflektující naslouchání
Povzbuzování a ocenění
Shrnování
Podpora sebemotivujících výroků
Mají závislosti
Trpí poruchami příjmu potravy
Mají problémy s dodržováním léčby nebo životního stylu
Byli do terapie přivedeni jinými (rodiči, partneři)
Cítí odpor vůči změně, i když ji částečně chtějí
Motivační rozhovor nenabízí rychlé odpovědi ani přímý tlak na změnu. Místo toho tvoří bezpečný prostor, ve kterém může klient objevovat, zkoumat a pojmenovávat. Změna není něco, co se dělá klientovi – ale co se odehrává v něm samotném. A právě v tom spočívá krása i síla tohoto přístupu.
Pokud cítíte, že potřebujete podporu v tom zjistit, proč se Vám dějí nepříjemné zážitky a necítíte se dobře, obraťte se na někoho z našich odborníků.
