Víra ve vlastní hodnotu jako člověka je cenný psychologický zdroj a obecně má pozitivní dopad na život; je spojována s úspěchem, zdravými vztahy a celkovou spokojeností. Naopak nízké sebevědomí může vést k depresi, bránit osobnímu růstu nebo způsobit snášení škodlivých vztahů a situací.
Přílišná sebeláska však může vyvolat nepříjemný pocit nároku a bránit lidem poučit se z chyb. Může také naznačovat klinický narcismus, kdy člověk jedná sobecky, arogantně a manipulativně. Málokteré téma sebezdokonalování vyvolalo tolik rad a často protichůdných teorií.
Prostě nikdy jsem si nevěřil. Jako jasně, asi za to můžou rodiče a tyhle pohádky... ale co teď s tím? Vůbec si na nic netroufnu. Nejsem prostě dostatečně dobrej.
Lidé, kteří často čelí kritice od důležitých osob ve svém životě—jako je rodina, nadřízení, přátelé nebo učitelé—mohou vyvinout nízké sebevědomí. Přesto je duševně zdravý jedinec schopen zvládat negativní hodnocení.
Sebevědomí každého člověka se v průběhu života mění různými způsoby, ale výzkumy ukazují, že obecně roste do věku 60 let, kdy se stabilizuje, a poté ve stáří začíná klesat.
Sebevědomí může ovlivnit různé aspekty života, včetně akademického a kariérního úspěchu, vztahů a duševního zdraví. Není to však neměnná vlastnost; osobní a profesní úspěchy nebo neúspěchy mohou způsobit kolísání sebeúcty.
Nízké nebo vysoké sebevědomí často vzniká v dětství. Rodinné prostředí plné kritiky může člověka ovlivnit až do dospělosti. Špatné školní zkušenosti nebo toxické pracovní prostředí mohou také vést k nízkému sebevědomí. Podobně může nešťastný vztah negativně ovlivnit pocit vlastní hodnoty.
Nikdo není inherentně méně hodnotný než kdokoliv jiný, a nikdo není důležitější. Pochopení tohoto faktu je klíčové. Pro posílení sebevědomí a udržení zdravého sebevědomí je důležité zbavit se strachu z toho, že jsme méně hodnotní než ostatní.
Buďte na sebe laskaví a snažte se vyhnout černobílému myšlení. Dopřejte si pauzu od sebe-kritiky na jednu hodinu. Mluvte k sobě tak, jako byste mluvili k někomu, na kom vám záleží; možná jste na sebe příliš tvrdí a situaci vnímáte přehnaně negativně. Když začnete zpochybňovat své sebepoškozující myšlenky, postupně se naučíte překonávat pocity nízké sebehodnoty.
Seberealizace je snaha dosáhnout svého plného potenciálu. Tento koncept je založen na teorii, kterou v roce 1943 představil Abraham Maslow. Maslow představil hierarchii psychologických potřeb, která ilustruje motivaci člověka.
Na základně této pyramidy leží základní potřeby jako vzduch a jídlo. Jakmile jsou tyto potřeby naplněny, lidé mohou usilovat o bezpečí, lásku a sounáležitost a sebehodnotu.
Seberealizace nastává, když jsou základní potřeby splněny, což umožňuje hledání smyslu, osobního a společenského naplnění—prostřednictvím kreativity, intelektuálního růstu a sociálního pokroku. Jak Maslow sám řekl: „Co člověk může být, tím musí být. Tuto potřebu můžeme nazvat seberealizací.“
Společnost může od vás očekávat, že budete mít vysokou platnou práci, ideální rodinu, nebo luxusní majetek. Nemusíte však věřit, že jste bez těchto věcí bezcenní. Nedokonalost je zcela v pořádku. Stanovení vlastních cílů, místo sledování cílů někoho jiného, vám také pomůže.
Sebevědomý člověk je nápadný a přitahuje pozornost. Avšak existuje zdravá rovnováha mezi příliš nízkým a příliš vysokým sebevědomím. Zde jsou některé známky, které ukazují na zdravou úroveň sebevědomí:
Vyhledat psychoterapeutickou podporu je vhodné, pokud se často cítíte nejistí, podceňovaní nebo pokud se bojíte vyjadřovat své potřeby a názory. Pokud máte pocit, že vaše sebevědomí ovlivňuje vaše vztahy, pracovní výkonnost nebo celkovou spokojenost v životě, může terapie nabídnout bezpečné prostředí pro prozkoumání těchto pocitů.
Terapie vám pomůže lépe porozumět tomu, odkud pocházejí vaše nízké sebehodnoty, a naučí vás, jak je postupně přetvářet v pozitivnější vnímání sebe sama.
Také může být užitečná v případech, kdy se cítíte neustále pod tlakem z okolí, které vás hodnotí, nebo když máte potíže zvládat kritiku a neúspěchy
