Šikana je specifický vzorec opakovaného a záměrného ubližování a ponižování druhých, zejména těch, kteří jsou menší, slabší, mladší nebo jakýmkoli způsobem zranitelnější než samotný agresor. Právě záměrné cílení na osoby s menší mocí odlišuje šikanu od běžné agrese.
Šikana může zahrnovat slovní útoky (nadávky, zesměšňování) i fyzické útoky, hrozby násilím, další formy zastrašování a úmyslné vyloučení z aktivit. Výzkumy ukazují, že šikana vrcholí mezi 11. a 13. rokem a s věkem dětí postupně klesá. Otevřená fyzická agrese, jako kopání, bití a strkání, je častější mezi mladšími dětmi, zatímco vztahová agrese—poškozování nebo manipulace se vztahy druhých, jako je šíření pomluv a sociální vyloučení—je běžnější s přibývajícím věkem.
Většina šikany se odehrává ve škole a na hřištích, i když internet poskytuje prostor pro obzvláště znepokojující formy šikany. Přibližně 20 procent studentů uvádí, že byli ve škole šikanováni, podle Národního centra pro statistiku vzdělávání. Chlapci i dívky jsou šikaně vystaveni stejnou měrou.
Bylo to strašný. Nejhorší na tom bylo, že mi vůbec nikdo nepomohl. Na chodbách mi brali věci a házeli do koše a ani učitelka jim nic neřekla. Cejtila jsem se tak sama.
Lidé šikanují, protože to může být účinný způsob, jak dosáhnout toho, co chtějí, alespoň krátkodobě, a protože jim chybí sociální dovednosti, aby toho dosáhli, aniž by ubližovali ostatním. Šikana je také způsob, jak si zajistit sociální převahu, i když se postupem času stává stále více dysfunkčním způsobem chování.
Agresoři vznikají v raném věku, pokud není normální agrese dvouletých dětí zvládnuta důsledně, děti si neosvojí vnitřní zábrany proti takovému chování. Šikana zůstává velmi odolným stylem chování, zejména proto, že agresoři často dosahují svého cíle—alespoň zpočátku.
Výzkumy ukazují, že agresoři mají specifické psychologické rysy. Chybí jim prosociální chování, netrápí je úzkost a nerozumí pocitům druhých. Mají tendenci nesprávně chápat úmysly druhých, často vnímají nepřátelství i v neutrálních situacích. Ostatní je nemusí mít rádi, ale oni sami se často vnímají velmi pozitivně. Ti, kteří chronicky šikanují, mají obvykle napjaté vztahy s rodiči a vrstevníky.
Dívky jsou stejně náchylné k šikanování jako chlapci, ale mnohem méně se uchylují k otevřené agresi. Místo toho spíše ubližují druhým tím, že poškozují nebo manipulují s jejich vztahy. Mohou šířit falešné zvěsti o někom, říkat ostatním, aby někoho přestali mít rádi, aby se pomstily, angažovat se v sociálním vyloučení, vyhrožovat stažením přátelství, nebo někomu dát „tichou domácnost“.
Agresoři nemohou existovat bez obětí a nevybírají si jen tak někoho. Výzkum ukazuje, že ti, kteří jsou šikanováni, postrádají asertivitu i v nenáročných situacích a vyzařují strach dlouho předtím, než se s agresorem setkají. Jsou to děti, které se nebrání.
Až do věku asi 7 let šikanují agresoři téměř kohokoli. Poté si vybírají oběti, u kterých se domnívají, že budou snadno poddajné. Agresoři preferují oběti, které se viditelně rozruší, když jsou napadeny, a které nemají přátele nebo spojence. Výzkumníci zjistili, že oběti projevují nejistotu a obavy.
Výzkumy ukazují, že oběti snadno podléhají požadavkům agresorů, předávají jim kola, hračky a další věci. Pláčou a zaujímají obranný postoj; jejich viditelné projevy bolesti a utrpení jsou pro agresory odměnou a slouží jako důležitý signál jejich nadřazenosti. Děti, které se stanou oběťmi, neposkytují žádnou překážku agresi, což je může učinit neoblíbenými i mezi jejich vrstevníky.
Šikana způsobuje druhým velké utrpení a její účinky na oběti mohou trvat desítky let, možná i celý život. Bolest šikany je často nejsilnější v období dospívání, kdy je citlivost na odmítnutí výrazně zvýšena. Oběti se často vyhýbají škole, pociťují stud a bezcennost, což může vést k chronické depresi a úzkosti.
Šikana nese implicitní poselství, že agrese a násilí jsou přijatelné způsoby řešení problémů, což není pravda. Spolupráce a mírové řešení sporů podporují stále propojenější svět. Šikana neubližuje jen obětem, ale škodí i samotným agresorům. Většina agresorů má v životě sestupnou trajektorii, protože jejich agresivní chování narušuje učení, schopnost udržet si práci a vytváření a udržování blízkých vztahů.
Někteří agresoři své chování zanechávají, ale mnoho z nich ne; agrese je velmi stabilní styl sociální interakce. Mnozí, kteří byli jako děti agresory, se stávají antisociálními dospělými, kteří mají mnohem větší pravděpodobnost, že spáchají trestné činy, bijí své manželky, zneužívají své děti—a produkují další generaci agresorů.
Agresoři často vykonávají svou agresi před publikem vrstevníků a přítomnost publika může zvýšit jejich pocit moci. Svědci však zřídka zastaví agresi; mohou si dokonce užívat podívané. I když situaci neschvalují, mohou nemít rádi oběť nebo se obávat odvety od agresora.
Jak se sociální život mladých lidí přesunul na internet, tak se tam přesunula i šikana. Elektronická šikana se v posledním desetiletí stala závažným problémem. Zatímco šikana byla dříve převážně omezena na školu, všudypřítomnost mobilních zařízení umožňuje agresorům neustálý přístup ke svým obětem. Kyberšikana může být obzvláště znepokojivá, protože často probíhá anonymně; oběti nemusí vůbec vědět, kdo jsou pachatelé.
Jak internet změnil šikanu?
Anonymita kyberšikany odstraňuje mnoho zábran a zesiluje intenzitu agrese. Je snazší způsobit někomu bolest a utrpení, když se mu nemusíte podívat do očí. Neustále se vyvíjející digitální technologie umožňují nové způsoby šíření falešných informací o cílech.
Jak agresor ubližuje druhým na internetu?
Na internetu se daří jak přímému obtěžování, tak vztahové agresi. Kyberšikana může šířit falešné zvěsti virální rychlostí na sociálních sítích. Agresoři se mohou falešně vydávat za někoho jiného a páchat různé škody v jeho jménu. Sexuální obtěžování a kyberstalking cílí zejména na ženy. A i dlouho poté, co aktivní šikana skončila, mohou škodlivé informace zůstat na internetu a dále škodit.
Proč je kyberšikana tak škodlivá?
Kyberšikana je obzvláště znepokojivá a mimořádně obtížně řešitelná, protože oběti často nevědí, kdo za ní stojí. Navíc zde není příležitost pro svědky, aby viděli incidenty a mohli potenciálně zasáhnout. Ale možná nejvíce znepokojující je, že může být nevyhnutelná a neustálá, což obětem neposkytuje žádný bezpečný úkryt.
Nejlepší obranou proti šikaně je být sociálně zdatný—učit všechny děti sociálním dovednostem a umožnit jim rozvíjet sebevědomí ve své schopnosti. Rodiče jsou jako sociální inženýři pro malé děti obzvláště důležití v ochraně před šikanou: mohou pravidelně zjišťovat, jaké sociální výzvy jejich děti čelí, a nacvičovat možné řešení. Druhou nejlepší obranou proti šikaně je odejít a neoplácet.
Jak se vypořádat s agresorem?
Studie ukazují, že nejúčinnější způsob, jak zastavit agresora, je aktivovat svědky; koneckonců, svědci odměňují agresory svou pozorností. Protože většina dětí je svědky šikany alespoň jednou, je zásadní učit všechny děti, že mají důležitou roli v zastavení šikany. Agresor se může snažit pomstít jedné osobě, která promluví, ale je nepravděpodobné, že by se zaměřil na několik lidí najednou.
Fungují školní programy proti šikaně?
Za poslední desetiletí školy široce přijaly programy proti šikaně. Jejich účinnost je však smíšená. Odborníci vysvětlují, že školy jsou místem, kde se většina šikany odehrává, ale nejsou místem, kde se formují postoje k moci a agresi, dovednosti v regulaci emocí nebo sociální dovednosti—klíčové faktory ovlivňující šikanu.
Měli by se rodiče zapojit?
Děti se za šikanu hluboce stydí a nemusí nikomu říct, když jsou oběťmi. Proto mají rodiče povinnost vědět něco o celkové sociální kompetenci svých dětí a o tom, jak se k nim vrstevníci chovají—tím, že se ptají učitelů během školních konzultací a jemně se ptají svých dětí na jejich sociální život. Učit děti, aby se bránily násilím, není účinné; lepší je pomáhat jim rozvíjet sociální dovednosti.
Pokud čelíte šikaně, ať už ve škole, v práci, nebo v jiném prostředí, je důležité vyhledat psychoterapeutickou podporu v několika situacích. Psychoterapeut může být užitečný, pokud zažíváte dlouhodobý stres, úzkost nebo depresivní stavy spojené s šikanou. Pokud máte problémy s koncentrací, nespavostí nebo fyzickými symptomy, jako jsou bolesti hlavy či žaludku, může být návštěva terapeuta také vhodná.
Rovněž pokud ztrácíte sebevědomí, máte pocit izolace, nebo pokud začínáte pochybovat o své vlastní hodnotě, psychoterapie vám může pomoci zpracovat tyto pocity a najít účinné strategie, jak se s šikanou vyrovnat.
