Úzkost se projevuje jako psychický a fyzický stav zvýšené ostražitosti a neklidu, který se vyznačuje zvýšenou nervozitou a všudypřítomnými obavami. Tento stav vyvolává kognitivní i fyziologické reakce, jako je neklid, napětí a zrychlený tep, které mají jedinci pomoci reagovat na potenciální hrozby – ať už skutečné, nebo domnělé.
Psychické potíže spojené s úzkostí často zahrnují očekávání negativních důsledků, zatímco fyzické příznaky mají za cíl vyvolat nepohodlí, upozornit na potenciální nebezpečí a podnítit ochranné kroky. Ačkoli úzkost může být přirozenou a dokonce prospěšnou reakcí na určité situace, která nám pomáhá předvídat a zvládat budoucí problémy, může se stát problematickou, pokud je nadměrná nebo přetrvávající.
Jednoduché věci, jako je cesta do obchodu nebo setkání s kamarádkou, mi připadají strašně náročný. Srdce mi buší jako splašený, v hlavě mi víří obavy a nemůžu se zbavit neustálýho pocitu, že se něco špatnýho stane. Je to vyčerpávající a někdy mám pocit, že se toho nikdy nezbavím.
Když úzkost přeroste v poruchu, může výrazně zasahovat do každodenního života, ovlivňovat práci, vztahy a celkovou pohodu. Statistiky ukazují, že téměř třetina dospělých ve Spojených státech se někdy v životě setká s úzkostnou poruchou. Úzkost často koexistuje s depresí, má mnoho společných příznaků a ovlivňuje podobné mozkové dráhy. Zranitelnost vůči úzkosti mohou zvyšovat faktory, jako jsou genetické predispozice, rané životní zkušenosti a styl výchovy, zejména, když je příliš ochranářská.
Musíme se úzkosti zbavit?
Úplné odstranění úzkosti není ani praktické, ani žádoucí, protože má zásadní význam pro přežití. Cílem léčby je zvládnout úzkost na snesitelné úrovni, často kombinací terapie, medikace a úpravy životního stylu. Přístupy, jako je pravidelná fyzická aktivita a relaxační techniky, například cvičení hlubokého dýchání, hrají při dlouhodobém zvládání zásadní roli.
Úzkost se celosvětově stala nejrozšířenějším problémem duševního zdraví a její výskyt roste, zejména mezi mladšími lidmi. Tento nárůst se částečně připisuje všudypřítomné nejistotě v různých aspektech moderního života, kterou ještě zhoršují ekonomické a kulturní změny. Nejistota sice není přímou příčinou úzkosti, ale vytváří prostředí, ve kterém se úzkosti může dařit. Kromě toho k úzkosti mladých lidí významně přispívá přehnaně ochranářská výchova a vzestup sociálních médií, protože tyto faktory přinášejí nové sociální tlaky a možnosti srovnávání.
Projevuje se i jinak?
Úzkost není jen psychický jev, projevuje se také fyzicky, často zavádějícím způsobem. Příznaky, jako je bušení srdce nebo dušnost, mohou být mylně považovány za závažnější zdravotní problémy, například infarkt, což vede ke zbytečným lékařským zákrokům. Chybná interpretace těchto příznaků může oddálit vhodnou léčbu základní úzkosti.
Mezi účinné způsoby léčby úzkostných poruch patří psychoterapie, zejména kognitivně-behaviorální terapie (KBT), která pacientům pomáhá překonat zkreslené myšlenkové vzorce a omezit vyhýbavé chování. Klíčovou součástí léčby je také expoziční terapie, při níž se jedinci postupně konfrontují se svými obavami v kontrolovaném prostředí. Ke zvládnutí příznaků mohou být předepsány léky, které pacientům umožní efektivněji se zapojit do terapie.
Pro dlouhodobé zvládání úzkosti jsou zásadní změny životního stylu, jako je pravidelné cvičení, meditace a techniky hlubokého dýchání. Tyto postupy se zaměřují na specifické aspekty poruchy a pomáhají zmírnit psychické i fyzické příznaky.
Úzkost je přirozenou reakcí na nejistotu, která je vlastní lidskému životu, a vyplývá z naší schopnosti předvídat budoucí události. Může být vyvolána reálnými situacemi, jako jsou nadcházející výzvy nebo konflikty, nebo představami o hrozbách, což poukazuje na složitou souhru mezi našimi myšlenkami a fyzickými reakcemi.
Biologická podstata úzkosti zahrnuje kaskádu hormonálních reakcí, které ovlivňují různé tělesné systémy, čímž se mysl i tělo připravují na reakci na vnímané hrozby. Tento stav zvýšené ostražitosti, který nás má chránit, se může stát zdrcujícím, pokud se vyskytuje příliš často nebo intenzivně.
Někteří jedinci jsou náchylnější k úzkosti v důsledku genetických faktorů, raných životních zkušeností nebo specifických mozkových vzorců, které je předurčují k tomu, aby vnímali neutrální situace jako ohrožující. Stres je významným faktorem vyvolávajícím úzkost a může být také reakcí na ni, což vytváří cyklus, který je obtížné přerušit.
Doporučujeme se podívat na film V hlavě 2, kde je hezky vyobrazené, jak úzkost funguje.
Úzkost se projevuje několika různými způsoby, z nichž každý má své vlastní charakteristiky. Generalizovaná úzkostná porucha (GAD), která zahrnuje přetrvávající obavy z klíčových oblastí života, jako je práce, vztahy, finance a zdraví, se vyskytuje zejména u starších dospělých. Naproti tomu sociální úzkostná porucha, která se soustředí na strach z negativního hodnocení ze strany ostatních, je stále častější u mladších dospělých.
Fobie obvykle zahrnují intenzivní strach z určitých předmětů nebo situací. Úzkost se také může objevit náhle a intenzivně a dosáhnout vrcholu během několika minut, jak je vidět u záchvatů paniky. Tyto záchvaty mohou přijít bez varování a mohou být vážně vyčerpávající. Úzkost ve všech jejích variantách však lze účinně léčit.
Záchvaty paniky (panické ataky) jsou náhlé a intenzivní epizody silné úzkosti, které se mohou jedinci, který ji právě prožívá životu nebezpečné, ale doopravdy nejsou. Většinou osoba, která má poprvé v životě panickou ataku si myslí, že má např. infarkt a umírá. Tyto příhody se během několika minut rychle vystupňují v drtivý strach. Ačkoli trvají krátce, způsobují hluboké utrpení. Během záchvatu mohou fyzické příznaky, jako je bušení srdce, zrychlený tep a dušnost, vytvářet děsivou iluzi blížící se smrti. Ačkoli je tato interpretace nepřesná, slouží pouze k zesílení úzkosti a zhoršení paniky.
Záchvaty paniky mohou udeřit nečekaně, dokonce i během spánku, a výsledný pocit ztráty kontroly strach ještě zesiluje. Prožití pouhého jednoho záchvatu je zneklidňující a často vede k obavám z budoucích příhod. To může způsobit, že jedinci změní svůj denní režim, vyhýbají se místům, která jim připadají „nebezpečná“ nebo z nichž je těžké uniknout, a výrazně tak omezí své aktivity. Přesná příčina záchvatů paniky a chybné komunikace nervových signálů, která k nim vede, zůstává nejasná. Nicméně i přes jejich zdrcující povahu lze tyto záchvaty zvládnout – a to i uprostřed epizody.
U dětí se úzkost často objevuje v souvislosti s odloučením od rodičů nebo obavami z nekontrolovatelných událostí, jako jsou přírodní katastrofy nebo rodinné konflikty. I když je normální, že si děti dělají starosti, úzkost se stává problematickou, když zasahuje do každodenních činností, jako je školní docházka nebo sociální interakce. Nárůst dětské úzkosti souvisí s faktory, jako je helikoptérová výchova, která může omezit schopnost dětí rozvíjet odolnost.
Když úzkost začne narušovat každodenní život, je důležité vyhledat psychoterapeutickou pomoc. Pokud zjistíte, že vaše obavy jsou neustálé, zdrcující nebo vám brání v práci, společenských aktivitách či vztazích, možná je čas obrátit se na odborníka.
Mezi další příznaky patří potíže se soustředěním, poruchy spánku nebo přetrvávající pocit strachu. Pokud se kvůli strachu vyhýbáte situacím nebo místům nebo pokud je vaše úzkost doprovázena fyzickými příznaky, jako je bušení srdce nebo dušnost, může vám terapie poskytnout cenné nástroje ke zvládnutí a zmírnění těchto příznaků.
Včasné vyhledání pomoci může zabránit stupňování úzkosti a zlepšit kvalitu vašeho života.
