Vztek a hněv jsou jedním ze základních lidských emocí, stejně důležitý jako radost, smutek, úzkost nebo odpor. Tyto emoce mají kořeny v našem přežití a vyvinuly se během lidské historie.
Vztek souvisí s reakcí „bojuj, uteč nebo zůstaň v klidu“ a připravuje nás na akci. „Boj“ neznamená pouze fyzický konflikt, ale může také povzbudit lidi ke změně zákonů nebo k boji proti nespravedlnosti.
Pokud se vztek příliš často vyskytuje nebo je moc intenzivní, může poškodit vztahy a zdraví. Dlouhodobý stres způsobený vztekem může poškodit nervové buňky v mozku, které jsou důležité pro rozhodování a paměť, a oslabit imunitní systém.
Pro lidi, kteří mají problémy s chronickým vztekem nebo občasnými výbuchy, může naučit se, jak tento silný pocit rozpoznat a zvládat, přinést pozitivní změny a růst.
Někdy mám pocit, že moje výbuchy vzteku jsou jako zemětřesení, které rozbijí všechno kolem mě. Kamarádi se už bojí se mnou trávit čas, protože nikdy nevědí, co je zas udělám.
Zkušenost se vztekem je nám všem dobře známá. Je to ta hněvivá reakce, kterou zažíváme, když nás někdo nebezpečně předjede v autě, nebo když nás šéf veřejně potupí. Mnozí lidé mají problém se svým hněvem a dalšími negativními emocemi. Vypuštění vzteku ale obvykle nepřináší očekávané uvolnění; naopak, často se ještě zesiluje. Nejlepším přístupem je pochopit, co hněv způsobuje, jaké jsou jeho spouštěče a následky, a naučit se ho efektivně řídit. Evidence-based techniky, jako je například mindfulness nebo kognitivně-behaviorální terapie, mohou pomoci zvládat vztek a zlepšit celkové psychické zdraví.
Je zajímavé se zamyslet nad tím, proč někteří lidé snadno ignorují drobné nepříjemnosti, zatímco jiní na ně reagují výbuchem vzteku. Psycholog Jerry Deffenbacher navrhl model, který vysvětluje, že vztek je důsledkem kombinace tří hlavních faktorů: spouštěče, individuálních vlastností a hodnocení situace.
Spouštěčem je konkrétní událost, která může vztek vyvolat, jako například, když vás někdo neomaleně předjede na silnici nebo na vás někdo křičí. Mezi individuální vlastnosti patří osobnostní rysy, jako je narcismus, vysoká soutěživost nebo nízká tolerance vůči frustraci, stejně jako stav před vypuknutím vzteku, například úroveň úzkosti nebo fyzická vyčerpanost. Klíčovým faktorem je kognitivní zhodnocení situace—způsob, jakým jednotlivci vnímají danou situaci, zda ji považují za nespravedlivou, neodůvodněnou nebo zasluhující trest. Tato kombinace faktorů určuje, zda a proč lidé propadnou vzteku.
Výzkumy naznačují, že sklon ke vzteku je spojen s vysokou úrovní neuroticismu a nízkou mírou přívětivosti. Kromě základních pěti osobnostních rysů existuje několik návyků a postojů, které mohou být také spojeny s hněvem. Patří sem:
• Předpoklad vlastní výjimečnosti (přesvědčení, že práva a výsady jednotlivce jsou nadřazené ostatním)
• Zaměření na věci, které jsou mimo osobní kontrolu (například chování partnera)
• Externí regulace emocí (snažení se ovlivnit emoce kontrolováním svého okolí)
• Externí lokus kontroly (přesvědčení, že pohoda je řízena faktory mimo jednotlivce)
• Odmítání jiných perspektiv (vnímání různých názorů jako hrozeb)
• Nízká tolerance k nepohodlí
• Nízká tolerance k nejednoznačnosti
• Přehnaná koncentrace na vinu
• Křehké ego
Hněv je základní emocí, ale její projev se může lišit v závislosti na jejím původu. Oprávněný vztek je např. morální pobouření nad nespravedlnostmi ve světě, jako je porušování lidských práv nebo zneužívající vztahy. Tento typ vzteku může mít krátkodobé výhody, protože jeho intenzita může být nasměrována k činům, které vedou ke změně.
Vztek způsobená frustrací může vznikat z každodenních nezdarů. Agresivní vztek se objevuje v situacích, kdy se jeden jedinec snaží uplatnit dominanci, zastrašování, manipulaci nebo kontrolu nad jiným. Záchvaty vzteku jsou neúměrné výbuchy vzteku, které nastávají, když nejsou splněny potřeby a přání jednotlivce, bez ohledu na to, jak nerealistické a nevhodné mohou být.
Každý někdy zažije hněv, ale problémem se stává, když ovlivňuje vztahy, pracovní výkonnost, právní problémy nebo duševní zdraví.
Ačkoli neexistuje specifická „porucha hněvu“, problematický hněv a agrese mohou být příznaky několika stavů, včetně intermitentní explozivní poruchy (IED), opoziční poruchy vzdoru (ODD), poruchy chování a hraniční poruchy osobnosti (BPD). Hněv může být také spojen s manickými epizodami, ADHD a narcismem.
Intermitentní explozivní porucha (IED)
IED je porucha kontroly impulzů vyznačující se častými, intenzivními výbuchy hněvu, které jsou nepřiměřené vyvolávající události. Tyto výbuchy mohou zahrnovat verbální nebo fyzickou agresi, která často vede k poškození nebo zranění. IED může být odrazem rostoucího násilí, které se projevuje například při masových střelbách, a může pramenit z toho, že se hněv neřeší od raného věku, případně již od dětství.
Porucha opozičního vzdoru (ODD)
ODD se vyznačuje přetrvávajícím hněvem, podrážděností a vzdorovitým nebo pomstychtivým chováním.
Jedinci s ODD mohou ztrácet nervy, jednat impulzivně, hádat se s autoritami a záměrně dráždit nebo obviňovat ostatní. Tento stav zahrnuje hyperaktivní amygdalu a nedostatečně aktivní prefrontální kůru. Léčba, včetně medikace a terapeutických přístupů, jako jsou Collaborative a Proactive Solutions, může pomoci zvládat hněv a zlepšit dovednosti zvládání.
Porucha chování (CD)
CD zahrnuje vzorec chování, kdy jedinec porušuje společenské normy a práva ostatních. To může zahrnovat šikanu, vyhrožování nebo ubližování druhým, kruté chování ke zvířatům a krádeže nebo ničení majetku. Na rozdíl od ODD, která zahrnuje reaktivní agresi, se CD často vyznačuje proaktivním, promyšleným antisociálním chováním. U některých osob s CD může být později diagnostikována antisociální porucha osobnosti.
Hraniční porucha osobnosti (BPD)
BPD se vyznačuje nestabilitou a impulzivitou, včetně intenzivního hněvu a násilí.
Lidé s BPD se bojí opuštění, lpí na druhých a hledají neustálé potvrzení. Mohou se u nich vyskytovat silné výkyvy nálad, paranoia, sebepoškozování a sebevražedné myšlenky. Extrémní hněv u BPD často souvisí s problémy s důvěrou, které pramení z nespolehlivé nebo zanedbávající péče v dětství.
Deprese
Deprese zahrnuje přetrvávající špatnou náladu, smutek a beznaděj se sníženou radostí a změnami spánku a chuti k jídlu. Výzkumy spojují depresi s hněvem, přičemž hněv může být reakcí a odvrácením pozornosti od základní emoční bolesti, jako je smutek, stud a izolace. Jedinci s depresí mohou zjistit, že jejich vnitřní hněv, včetně sebekritiky a nespokojenosti, zhoršuje jejich stav.
Vztek, stejně jako každou jinou emoci, je třeba sledovat s vědomím sebe sama, aby se zabránilo jeho eskalaci do nepřátelského, agresivního nebo násilného chování vůči ostatním nebo sobě samému.
Přínosné může být zapojení do podpůrných skupin pro zvládání hněvu. Tyto skupiny pomáhají jednotlivcům porozumět svému hněvu, zjistit, co ho vyvolává, a rozvíjet strategie pro regulaci emocí. Kognitivní restrukturalizace v těchto prostředích může lidem také pomoci změnit nezdravé a zánětlivé myšlenky.
Kromě terapie mohou při samostatném zvládání hněvu pomoci praktické techniky, jako je hluboké dýchání, pojmenování emocí a zaujímání postoje k řešení problémů.
Pokud se vám zdá, že vás vztek často přemáhá, může vám pomoci pochopení toho, co vaše reakce spouští. Hněv můžete účinně řešit zásahem na různých místech:
V případě oprávněného hněvu, například v případě problémů s nepřispívajícím spolupracovníkem, zkuste následující:
Vztek často pramení z nesprávné interpretace jednání druhých a z toho, že mu přisuzujeme vlastní význam. Někdo, kdo se potýká s hněvem, si například může myslet: „Úmyslně mě odřízl! Určitě si na mě zasedl!“ nebo „Stála mi před obličejem, ukazovala prstem a křičela. Zasloužila si dostat ránu!“ Takové myšlenky utvrzují koloběh hněvu. Pokud je „pachatel“ vnímán jako záměrně zlý, cítí se „oběť“ oprávněná k odvetě.
Pro zvládnutí hněvu je důležité zvážit alternativní pohledy a regulovat své emoce. Místo toho, abyste předpokládali to nejhorší, zkuste si říct: „Možná si mě nevšimli, nebo měli jen těžký den. Nemusí jít nutně o mě.“
Vztah mezi pohlavím, vztekem a násilím je složitější, než se běžně předpokládá, a rozšířené názory, jako například že muži mají větší tendenci se hněvat než ženy, se často ukazují jako chybná po podrobném zkoumání výzkumu.
Jednodušší však je vztah mezi mužností, vztekem a agresí. Studie ukazují, že mužnost je spojena se vztekem. Když je „mužnost“ ohrožena, reagují muži zvýšeným vztekem. Zvýšení hladin testosteronu mají podobný účinek. A zdánlivě spící mužnost často vyplouvá na povrch, když muži pijí alkohol.
Pomsta zahrnuje rozhořčení, pocit, že jste byli zklamáni nebo se stali obětí, a touhu se bránit. Pocit bezmoci pak vede k fantaziím o pomstě nebo agresi.
Pomstychtivé myšlenky se mohou objevit ve snaze ochránit sebe sama před poškozenou sebedůvěrou a sebevědomím, uklidnit pocity frustrace, ponížení a urážky vyrovnáním skóre mezi utrpením oběti a jednáním pachatele a nabídnout mechanismus k opětovnému získání moci a stability.
Myšlenky na pomstu jsou obzvláště pravděpodobné u jedinců, kteří byli viktimizováni a traumatizováni druhými. Pravděpodobnější jsou u jedinců s diagnostikovanou posttraumatickou stresovou poruchou.
Hněv vyvolává příval energie a uvolňuje do krevního oběhu chemické látky, jako je adrenalin. To zvyšuje srdeční frekvenci, zvyšuje průtok krve a napíná svaly, což může oslabit imunitní a kardiovaskulární systém a potenciálně zkrátit délku života, pokud se udržuje dlouhodobě.
Chronický a intenzivní vztek může poškodit důležité vztahy, způsobit problémy v práci a vést k právním a finančním potížím. Může narušit jasné myšlení, což vede ke špatným rozhodnutím, a často souvisí se zneužíváním návykových látek, domácím násilím a dalšími závažnými problémy.
Rada „odpusť a zapomeň“ je často dobře míněná, ale může být těžké ji praktikovat. Mnozí lidé si stále udržují zášť, přestože nechtějí. Děje se tak proto, že zášť se může stát součástí identity člověka, která mu poskytuje pocit spravedlnosti a síly, protože si uvědomuje, že mu bylo ublíženo.
Držení zášti však obvykle nezmírňuje bolest ani neřeší hněv. Zaměření se spíše na dopad události než na viníka pomáhá jednotlivcům začlenit tuto zkušenost do jejich životního příběhu a zbavit se zášti.
V rámci individuálního nebo skupinového zvládání hněvu se lidé učí porozumět svému hněvu, identifikovat jeho spouštěče a rozvíjet strategie zvládání.
Cílem není potlačit vztek, ale rozpoznat ho jako ochrannou emoci a zároveň zlepšit sebehodnocení a osobní hodnoty, aby se snížil zbytečný hněv.
Léčba často zahrnuje pomoc pacientům konfrontovat se s jejich nejzranitelnějšími pocity, což je v rozporu s jejich typicky emočně ostražitým chováním. Terapeuti musí zůstat vytrvalí a trpěliví a nakonec pomoci pacientům otevřít se základním problémům, které vedou k jejich hněvu a zneužívajícímu chování.
Je dobré vyhledat psychoterapeutickou podporu v následujících případech:
Když vztek ovlivňuje váš život: Pokud časté nebo intenzivní záchvaty vzteku narušují vaše vztahy, pracovní výkon nebo jiné aspekty vašeho života, může být nezbytné hledat pomoc. Psychoterapie může pomoci pochopit kořeny vzteku a naučit se efektivní strategie jeho zvládání.
Pokud vztek vede k agresivnímu chování: Když vztek přerůstá v agresivní chování, které může zahrnovat fyzické nebo verbální útoky, je důležité vyhledat odbornou pomoc. Takové chování může být příznakem poruch jako je Intermittent Explosive Disorder (IED).
Pokud máte potíže s ovládáním vzteku: Když zjistíte, že se vám nedaří kontrolovat svůj vztek i přes úsilí, je to známka, že psychoterapie může být užitečná. Terapeut může pomoci identifikovat spouštěče vzteku a pracovat na technikách, jak je lépe zvládat.
Když vztek vzniká jako reakce na hlubší problémy: Pokud vztek je spojen s jinými psychickými problémy, jako jsou úzkost, deprese nebo stres, psychoterapie může pomoci řešit tyto základní problémy a naučit se zdravé mechanismy zvládání.
