Neochota klienta spolupracovat může mít různé příčiny. Někdy je výsledkem obav, nedůvěry v terapii nebo nízké motivace ke změně. Jiní klienti mohou být ovlivněni předchozími negativními zkušenostmi s odbornou pomocí nebo rigidními přesvědčeními o tom, že terapie nepovede k žádné změně.
Terapeut by měl přistupovat k nespolupráci jako k příležitosti pro další porozumění klientovu fungování a hledání strategií, které by ho mohly podpořit v aktivnějším přístupu k terapii.
Klienti, kteří vynechávají sezení nebo chodí pozdě
Někteří klienti opakovaně vynechávají sezení nebo přicházejí pozdě. To může být způsobeno jejich obavami z terapie nebo nejistotou ohledně vlastních schopností změnit se. Vynechávání sezení může být formou vyhýbavého chování, kdy se klient snaží minimalizovat nepohodlí spojené s terapií.
Řešení: Terapeut by se měl klienta přímo zeptat, co je důvodem jeho absencí nebo zpoždění. Pokud je za tím vyhýbání se náročné terapeutické práci, je důležité otevřeně o těchto obavách hovořit a hledat strategie, jak s nimi pracovat. Je rovněž klíčové stanovit jasné hranice a pravidla pro docházku na terapii.
Klienti, kteří se brání práci v terapii
Další skupinou jsou klienti, kteří sice docházejí na sezení, ale odmítají vykonávat terapeutické úkoly. Někteří mají očekávání, že terapeut problém „vyřeší“ za ně, jiní se mohou obávat změny a jejího dopadu na svůj život.
Řešení: Vhodné je s klientem prozkoumat jeho obavy ze změny a případná negativní očekávání. Pomoci může psychoedukace, která klientovi ukáže, že změna je možná a že její tempo lze přizpůsobit jeho potřebám. Důležité je také klienta motivovat konkrétními pozitivními vizemi toho, jak by se mohl jeho život zlepšit.
Klienti, kteří odvádějí pozornost od hlavního tématu
Někteří klienti přicházejí na každé sezení s novými krizemi, čímž oddalují práci na hlavním problému, kvůli kterému do terapie přišli. To může být nevědomá strategie, jak se vyhnout nepříjemným úkolům.
Řešení: Terapeut může pomoci klientovi uvědomit si souvislosti mezi jeho aktuálními problémy a hlavním terapeutickým cílem. Lze také strukturovat sezení tak, že se část věnuje aktuálním krizím, ale většina času je věnována hlavnímu terapeutickému plánu.
Klienti, kteří si neplní domácí úkoly
Domácí úkoly jsou klíčovou součástí KBT, protože pomáhají klientům aplikovat nové dovednosti do každodenního života. Pokud klienti úkoly neplní, může to být způsobeno různými faktory – nedostatkem času, obavami, že úkol nezvládnou, nebo nízkou motivací.
Řešení: Terapeut by měl s klientem prozkoumat důvod nesplnění úkolu a společně hledat způsoby, jak jej upravit tak, aby byl lépe realizovatelný. Důležité je také zdůraznit význam domácích úkolů a jejich dopad na pokrok v terapii.
Další překážkou může být samotný vztah mezi terapeutem a klientem. Někteří klienti mají potíže s důvěrou a sdílením osobních informací, jiní mohou být naopak příliš povídaví a odbočovat od tématu. Terapeut by měl vnímat tyto vzorce chování jako klíč k hlubšímu pochopení klienta a jeho obtíží.
Klienti, kteří se neotevírají
Pokud klient poskytuje jen minimální informace, může to být způsobeno obavami z negativního hodnocení nebo nejistotou ohledně terapeutického procesu.
Řešení: Terapeut může klientovi pomoci zpracovat jeho obavy a ujistit ho, že v terapii nejde o hodnocení, ale o hledání užitečných strategií.
Klienti, kteří jsou příliš upovídaní
Někteří klienti mají tendenci mluvit nadměrně a odbočovat od tématu, což může ztěžovat efektivní práci.
Řešení: Terapeut může strukturovat sezení a nastavit jasný plán, jak bude rozhovor probíhat. Pomoci může také vytvoření prostoru pro volné sdílení na konci sezení.
Klienti, kteří vyjadřují hněv a podrážděnost
Někteří klienti jsou vůči terapeutovi podráždění nebo kritičtí, což může vycházet z jejich předchozích zkušeností nebo frustrace z vlastního stavu.
Řešení: Terapeut by měl zachovat klid a nesklouznout k obranným reakcím. Namísto toho může klientovi pomoci prozkoumat, odkud jeho podrážděnost pramení, a nabídnout alternativní způsoby vyjádření emocí.
Nespolupráce klienta může být náročná, ale zároveň představuje důležitou součást terapeutické práce. Místo vnímání nespolupráce jako překážky je možné ji chápat jako příležitost k hlubšímu porozumění klientovi a k hledání cest, jak ho podpořit na jeho cestě ke změně. Pokud terapeut přistupuje k těmto situacím s empatií, trpělivostí a flexibilitou, může i se zdánlivě nespolupracujícími klienty dosáhnout významného pokroku.
Pokud potřebujete psychologické poradenství či konzultaci, obraťte se na naše terapeuty!
