1 | Vývoj behaviorální terapie, klasické a operantní podmiňování, sociální a kognitivní učení

Shrnutí základních informací a poznatků k vývoji behaviorální terapie, klasického a operantního podmiňování, sociálního a kognitivního učení.
1. Kořeny teorie učení: od antiky k 20. století
Antičtí filozofové – první náhledy na učení a prožívání
  • Aristoteles – popsal proces učení jako vytváření asociací mezi jevy; formuloval tři principy:
    • Podobnost, kontrast, blízkost → předjímají pozdější principy klasického podmiňování.
  • Epikuros – tvrdil, že lidské jednání řídí usilování o radost a vyhýbání se bolesti → myšlenka rozpracovaná Skinnerem v operantním podmiňování.
  • Epiktetos – „Neznepokojují nás věci samy, ale naše mínění o nich.
    → základní kámen kognitivní terapie Becka a Ellise.
2. Počátky behaviorismu (1900–1950)
Ivan P. Pavlov (1849–1936): klasické podmiňování
  • Objevil pasivní učení na základě asociací mezi podněty (slintání psů).
  • Zavedené pojmy: US (nepodmíněný podnět), UR (nepodmíněná reakce), CS (podmíněný podnět), CR (podmíněná reakce), akvizice, generalizace, diskriminace.
  • Položil základ klinickým technikám jako desenzitizace, expozice.
Edward L. Thorndike (1874–1949): zákon efektu
  • Učení metodou pokus–omyl.
  • Chování vedoucí k žádoucím důsledkům se posiluje.
  • Základ pro operantní podmiňování.
John B. Watson (1878–1958): „otec behaviorismu“
  • Prosazuje psychologii založenou na pozorovatelném chování, nikoli introspekci.
  • Poprvé používá termín behaviorismus (1913).
  • Snaží se objevit zákonitosti vzniku a změny chování pomocí experimentů.
Clark Hull, B. F. Skinner a další
  • Hull – pokus o matematické popsání chování („behavioristický kalkulus“).
  • B. F. Skinner (1904–1990) – zásadní postava operantního podmiňování:
    • chování je formováno a udržováno důsledky,
    • zdůrazňuje význam kontrolovaných experimentů, přesné operacionalizace a měření.
Omezení raného behaviorismu
  • Výzkum probíhal převážně na zvířecích modelech.
  • Ignorovány mentální procesy, které nelze přímo pozorovat.
  • Dlouho byla dominantním terapeutickým směrem psychoanalýza, nikoli BT.
3. Vznik behaviorální terapie (1950–1970)
Velká Británie – léčba úzkostí a fobií (klasické podmiňování)
  • Inspirace: Pavlov, Watson, Mowrer, klinická práce J. Wolpeho.
  • Joseph Wolpe – systematická desenzitizace, reciproční inhibice.
  • Hans Eysenck – vytvořil teoretické i výzkumné zázemí pro behaviorální terapii, kritizoval psychoanalýzu.
  • Terapie zaměřena především na:
    • úzkostné poruchy,
    • ambulantní klienty.
USA – operantní přístup (Skinner)
  • Mowrer – aplikace operantního učení na pomočování u dětí.
  • Vznikají programy operantního podmiňování u:
    • chronických psychiatrických pacientů,
    • dětí s mentálním postižením,
    • autistických dětí (Lovaas – rané ABA programy).
  • Token economy – systematický program odměn (Ayllon & Azrin).
  • Tento směr se označoval jako radikální behaviorismus.
Spojení obou proudů
    1. léta – sloučení britského a amerického proudu.
  • Oba přístupy vycházejí z:
    • předpokladu, že psychické potíže jsou důsledkem chybného učení,
    • důrazu na empirii, pozorovatelnost, experiment.
  • Behaviorální terapie se díky randomizovaných kontrolovaných studií stává jedním z nejlépe ověřených terapeutických směrů.
4. Klasické podmiňování: principy a klinické aplikace
Principy
  • US + NS → CS → CR
  • Učení je nejúčinnější, když je CS prediktivní.
  • Rescorla–Wagner (1972) – učení podle predikční chyby
    (ΔV = αβ(λ − ΣV)).
  • Blocking (Kamin) – nový CS se neučí, pokud nepřináší novou informaci.
  • Extinkce není vymazání, ale nové inhibiční učení → proto:
    • spontánní obnova,
    • návrat strachu v jiném kontextu.
Klinické aplikace
  • Dříve: systematická desenzitizace (Wolpe).
  • Dnes: expozice:
    • důraz na porušování očekávání,
    • variabilitu kontextu,
    • rušení bezpečnostního chování,
    • učení „bezpečí“, nikoliv jen habituaci.
5. Operantní podmiňování: principy a klinické aplikace
Skinnerova teorie
  • Chování je řízeno důsledky:
    • pozitivní posílení – přidáme příjemné → ↑ chování,
    • negativní posílení – odstraníme nepříjemné → ↑ chování,
    • trest – snížení pravděpodobnosti chování,
    • shaping, rozvrhy posilování FR (pevný poměr), VR (proměnlivý poměr), FI (pevný interval), VI (proměnlivý interval).
Klinické techniky
  • Contingency management (závislosti).
  • Token economy.
  • Parent Management Training.
  • Behavioral Activation (BA) u deprese – kontakt s posilováním → studie COBRA: BA není horší než klasická KBT.
6. Sociální učení a kognitivní učení
Albert Bandura – sociální učení
  • Učení pozorováním (modeling).
  • Zástupné posílení – učíme se z důsledků chování jiných.
  • Self-efficacy – víra, že „to dokážu“ → klíčový faktor změny.
  • Klinicky:
    • role-play,
    • nácvik sociálních dovedností,
    • behaviorální experimenty.
Tolman – kognitivní mapy a latentní učení
  • Učení neprobíhá jen S–R, existují mentální reprezentace (mapy).
  • Přemosťuje behaviorismus a kognitivní přístup.
7. Od behaviorismu ke kognitivní terapii: vznik KBT
Kognitivní obrat (60.–70. léta)
  • Vliv výzkumů informativnosti, mentálních procesů a učení.
  • Kognitivní modely předpokládají, že emoce a chování formuje hodnocení situace (appraisal).
Zakladatelé kognitivní terapie
Aaron T. Beck
  • Kognitivní triáda (já–svět–budoucnost).
  • Automatické myšlenky, kognitivní omyly.
  • Práce se schématy.
  • Klinicky: restrukturalizace, experimenty, expozice.
Albert Ellis – REBT
  • Model A-B-C-D-E.
  • Práce s iracionálními přesvědčeními.
Další průkopníci
  • Meichenbaum – self-instruction.
  • Lazarus – multimodální terapie.
  • Goldfried & D’Zurilla – problem-solving.
Výsledek: vznik KBT
  • Kombinace behaviorálních technik a kognitivního modelu.
  • Důraz na:
    • měřitelnost,
    • strukturovanost,
    • hypoteticko-deduktivní přístup,
    • časovou omezenost a spolupráci.
Možná literatura na dostudování
Doporučená literatura
Aristoteles – O duši (De Anima) (Základní text o psyché, vnímání a učení – pochopení nejstarších „psychologických“ teorií.)
Aristoteles – O paměti a vzpomínání (Krátký text přímo o asociacích; ukazuje, odkud vyrůstá pozdější teorie učení.)
Epikuros – Dopis Menoikeovi (Vhled do epikurejské etiky, která předjímá princip posilování a vyhýbání se bolesti.)
Epiktetos – Rukojeť (Enchiridion) (Úvod do stoicismu; ukazuje propojení s kognitivní terapií.)
Epiktetos – Rozpravy (Discourses) (Hlouběji rozpracované stoické myšlení.)
J. Barnes – Aristotle: A Very Short Introduction (Stručný úvod do Aristotela)
B. Russell – Dějiny západní filosofie (Široký kontext antických filozofů a jejich vliv na moderní myšlení.)
O’Keefe – Epicureanism: A Very Short Introduction (Vysvětluje epikurejsko-behaviorální linii: hledání příjemného vs. nepříjemného.)
W. Irvine – A Guide to the Good Life (Stoic Joy) (Praktický pohled na stoicismus – užitečné pro porozumění regulaci emocí.)
Donald Robertson – The Philosophy of Cognitive-Behavioural Therapy (Kniha pro terapeuty – přesně ukazuje, jak stoicismus formoval KBT.)
Hergenhahn & Henley – An Introduction to the History of Psychology (Zdroj k historickému vývoji učení; propojuje antiku s Pavlovem, Skinnerem i Beckem.)
Albert Ellis – Reason and Emotion in Psychotherapy (Klasika REBT; uvidíte přímou návaznost na Epikteta a práci s přesvědčeními.)
Aaron T. Beck – Cognitive Therapy of Depression (Základní text kognitivní terapie – pro pochopení toho, jak „myšlenky vytvářejí emoce“.)
A. A. Long – Epictetus: A Stoic and Socratic Guide to Life (Pro hlubší pochopení Epikteta)
2) Skinner, B. F. – Science and Human Behavior (Jádro Skinnerovy teorie — operantní podmiňování, posílení, shaping; pro pochopení „radikálního behaviorismu“.)
3) Pavlov, I. P. – Conditioned Reflexes (Původní popis klasického podmiňování a laboratorních experimentů; vhodné alespoň v úryvcích.)
4) Thorndike, E. L. – Animal Intelligence (Zákon efektu, „pokus–omyl“, kočičí puzzle-box experimenty — přímý předchůdce principů posílení.)
5) Watson, J. B. – Behaviorism (Manifest behaviorismu, důraz na pozorovatelné chování; pomůže pochopit, proč byla introspekce odmítána.)
6) Wolpe, J. – Psychotherapy by Reciprocal Inhibition (Klasika pro BT — systematická desenzitizace a základy expozice; historická povinnost.)
7) Bandura, A. – Social Learning Theory (Zástupné učení, modeling a self-efficacy — nutné pro pochopení přechodu od čistého behaviorismu.)
8) Tolman, E. C. – Purposive Behavior in Animals and Men (Kognitivní mapy, latentní učení — klíčový most mezi behaviorismem a kognitivním obratem.)
9) Beck, A. T. – Cognitive Therapy and the Emotional Disorders (Historicky první ucelený popis kognitivní terapie — triáda, automatické myšlenky, práce s přesvědčeními.)
10) O’Donohue, W. & Fisher, J. (eds.) – Cognitive Behavior Therapy: Applying Empirically Supported Techniques (kapitoly o historii BT/CBT) (Současný přehled, jasné shrnutí vývoje BT → CBT → moderní přístupy; dobře použitelné do praxe.)