„Druhá vlna“ KBT je kognitivní obrat v psychoterapii: po první vlně behaviorální terapie, která zdůrazňovala hlavně podmiňování, učení a pozorovatelné chování, přichází důraz na kognici, zpracování informací, význam událostí, automatické myšlenky, přesvědčení a schémata. V přehledech dějin KBT je druhá vlna obvykle spojována hlavně s kognitivní terapií Aarona T. Becka a s REBT Alberta Ellise. Někteří autoři upozorňují, že označení „druhá vlna“ je spíš retrospektivní historická zkratka než původní dobový pojem.
První vlna stála na behaviorismu a teorii učení. Druhá vlna se rozvíjí zejména v 60. a 70. letech 20. století, kdy se do psychoterapie promítá „kognitivní revoluce“ v psychologii.
Zásadní změna spočívá v tom, že člověk už není chápán jen jako bytost reagující na podněty a následky, ale jako aktivní zpracovatel informací, který událostem přisuzuje význam.
Historické přehledy popisují, že právě vstup kognitivních konceptů vedl k pozdějšímu propojení behaviorální a kognitivní terapie do širší KBT.
Aaron T. Beck
Beck je klíčovou postavou druhé vlny. Jeho kognitivní terapie (CT) vznikla jako vědecky orientovaná alternativa k psychoanalýze. Beckův model tvrdí, že maladaptivní reakce na události jsou zprostředkovány zkresleným a rigidním myšlením — zejména automatickými negativními myšlenkami, kognitivními omyly a hlubšími dysfunkčními schématy.
Albert Ellis
Ellis vytvořil racionálně emotivní behaviorální terapii (REBT), která je jedním z nejstarších a nejvlivnějších kognitivních přístupů. Vycházel z toho, že lidé netrpí primárně kvůli událostem samotným, ale kvůli iracionálním přesvědčením, která si o těchto událostech vytvářejí.
Ellis bývá v současných přehledech označován dokonce za jednoho z „trailblazerů“ či „grandfather of CBT“.
Další důležití autoři
Vedle Becka a Ellise bývají s druhou vlnou nebo s jejím rozšířením spojováni také Donald Meichenbaum, Michael Mahoney a Arnold Lazarus.
Přísně vzato nejsou vždy uváděni jako „hlavní dva zakladatelé“, ale jako významní autoři, kteří rozšiřovali kognitivně-behaviorální myšlení: Meichenbaum skrze cognitive behavior modification, Mahoney skrze konstruktivisticky orientované kognitivní přístupy a Lazarus skrze multimodální terapii.
Ne událost sama, ale její význam
Základní postulát druhé vlny je, že člověk nereaguje pouze na situaci, ale na to, jak ji interpretuje. Emoce a chování jsou zprostředkovány kognitivním zpracováním. To je společný jmenovatel Beckovy CT i Ellisovy REBT.
Psychopatologie je spojena s dysfunkčním myšlením
Druhá vlna předpokládá, že psychické potíže souvisejí s dysfunkčními schématy, kognitivními distorzemi, negativními automatickými myšlenkami nebo iracionálními přesvědčeními. Terapie proto cílí na identifikaci, ověření a změnu těchto kognitivních procesů.
Kognice, emoce a chování se vzájemně ovlivňují
I když druhá vlna kladla větší důraz na kognici než první vlna, Beckovo pojetí postupně jasněji zdůraznilo vzájemnou propojenost myšlenek, emocí a chování. Nejde tedy o čistě „intelektualistický“ model, ale o model kruhového vzájemného ovlivňování.
Kognice jsou přístupné zkoumání a změně
Na rozdíl od klasického behaviorismu považuje druhá vlna vnitřní mentální procesy za legitimní cíl terapie i výzkumu.
Myšlenky a přesvědčení nejsou chápány jako nedotknutelná pravda, ale jako hypotézy, které lze zkoumat, testovat a upravovat. Tento empirický duch zůstává pro druhou vlnu zásadní.
Změna kognice vede ke změně emocí a chování
Druhá vlna obecně předpokládá, že když se podaří změnit zkreslené interpretace, iracionální přesvědčení nebo maladaptivní schémata, dojde i ke zmírnění symptomů a k funkčnějšímu chování.
U Becka se důraz často klade na práci s automatickými myšlenkami a schématy; u Ellise na práci s iracionálními „musts“, absolutistickými požadavky a katastrofizací.
Beckova kognitivní terapie (CT) je typicky více empirická, opatrnější a postupná. V raných fázích terapie obvykle pracuje nejprve s automatickými myšlenkami a inferencemi, teprve později s hlubšími přesvědčeními a schématy.
Ellisova REBT je typicky filozofičtější, direktivnější a více disputační. Ellis se soustředí na iracionální přesvědčení a jejich aktivní zpochybnění, zejména absolutistické požadavky typu „musím“, „nesmím“, „druzí musí“, „svět musí být takový“.
Jednoduše:
V praxi je druhá vlna spojena hlavně s těmito postupy:
Důležitý pojem je také collaborative empiricism — klient a terapeut společně zkoumají, co je přesné, funkční a užitečné, místo aby terapeut autoritativně říkal, co je pravda.
Druhá vlna zásadně proměnila léčbu deprese a následně i úzkostných poruch. Beckova kognitivní terapie byla původně vyvinuta pro depresi, ale později se rozšířila na široké spektrum poruch.
Dnes víme, že CBT přístupy mají rozsáhlou evidenční základnu zejména pro depresivní poruchu, generalizovanou úzkostnou poruchu, panickou poruchu a sociální úzkostnou poruchu, i když novější meta-analýzy zároveň upozorňují, že velikost efektu závisí na kvalitě studií a typu kontrolní skupiny.
V širším klinickém použití se druhovlnné KBT modely rozšířily také na další potíže, například poruchy osobnosti, poruchy příjmu potravy, nespavost, některé somatoformní potíže a později i psychotické symptomy.
Historicky jádro evidence vznikalo hlavně u deprese a úzkostí, ale aplikace se postupně výrazně rozšířila.
Druhá vlna byla průlomová tím, že:
Druhá vlna bývá kritizována za to, že někdy příliš soustředí terapii na obsah myšlení a méně na širší procesy, kontext, vztah člověka k vlastním vnitřním prožitkům nebo na metakognitivní a akceptační mechanismy.
Právě tyto limity byly jedním z důvodů, proč se později rozvíjela třetí vlna. Zároveň ale platí, že třetí vlna nevznikla jako popření druhé, ale spíš jako její rozšíření a korekce.
Druhá vlna = kognitivní obrat
Hlavní představitelé
Teoretické postuláty
Typické techniky
Praxe