Mód je aktuální, momentálně aktivovaný psychický stav, ve kterém se propojují:
Jinými slovy: mód je to, „v jaké části sebe“ člověk právě je. Nejde tedy jen o izolovanou emoci nebo jednu myšlenku, ale o celou stavovou konfiguraci, která člověka v daný moment ovládá. Youngův model popisuje módy jako moment-to-moment emoční stavy a copingové odpovědi, které se aktivují při spuštění citlivých schémat; člověk mezi nimi může přecházet a právě převládající stav pak určuje jeho chování.
Původně Young pracoval hlavně s časnými maladaptivními schématy. Postupně se ale ukázalo, že zejména u klientů s těžšími a komplexnějšími obtížemi, například u poruch osobnosti, nestačí popisovat jen stabilní schémata. Tito klienti často:
Proto Young zavedl mode model, který lépe zachycuje aktuální dynamiku osobnosti. Je zvlášť užitečný u klientů s hraniční organizací osobnosti a obecně u komplexních, chronických a vztahově zakořeněných potíží.
Módy umožňují:
Schéma je hluboký, stabilní, emočně nabitý vzorec, který vzniká v dětství nebo dospívání na základě nenaplněných potřeb nebo zraňujících zkušeností. Např. „jsem nehodný lásky“, „na nikoho není spoleh“, „musím být perfektní“.
Když se schéma aktivuje, člověk na něj reaguje typicky jedním ze tří způsobů:
Mód je aktuální projev aktivovaného schématu spolu s copingovou reakcí. Není to tedy konkurence ke schématům, ale jejich „stavové vyjádření“. Například:
Schéma je hluboký vzorec, coping je způsob zvládání a mód je aktuální stav, ve kterém se obojí projeví.
V klasickém Youngově pojetí se módy dělí do čtyř hlavních skupin:
Dětské módy reprezentují základní emoční stavy dítěte. Jsou velmi důležité, protože právě v nich se ukazují nenaplněné potřeby, bolest, strach, vztek i spontánnost. Mezi hlavní dětské módy řadí zranitelné dítě, rozzlobené dítě, impulzivní/neukázněné dítě, osamělé dítě a šťastné dítě.
Nejdůležitější mód v terapii. Je to část osobnosti, která:
V tomto módu se aktivují raná zranění. Klient může prožívat:
Toto je mód, ke kterému se chceme v terapii dostat, protože právě v něm leží jádro zranění. Copingové módy ho často jen zakrývají. Frontiers výslovně popisuje, že dětské módy mohou být „backstage“, skryté za copingovými módy, které jsou vidět navenek.
5.2 Rozzlobené dítě
Tento mód představuje dítě, jehož potřeby byly frustrovány a které reaguje:
Je to vztek z nenaplněných potřeb, nespravedlnosti, přehlížení nebo zraňování. Není to ještě zralá asertivita, ale spíš syrová emoční reakce.
Terapeut musí rozumět tomu, že za tímto módem bývá často zranitelné dítě. Nejde jen o „problémové chování“, ale o reakci na bolest a frustraci potřeb.
V tomto módu je oslabena sebekontrola. Klient chce:
Typická je nízká tolerance nepohody, impulzivita a sklon jednat bez zohlednění následků.
Tento mód zdůrazňuje prožitek izolace, neviditelnosti a emoční opuštěnosti. V širší literatuře se často překrývá nebo prolíná se zranitelným dítětem; u některých autorů se objevují smíšené varianty jako „lonely scared child“ či „abandoned child“. Frontiers upozorňuje, že v praxi bývají dětské módy často blended, tedy smíšené.
Tento mód reprezentuje stav, kdy jsou základní emoční potřeby naplněné. Je spojen s:
Terapie nesměřuje jen ke snížení symptomů, ale i k tomu, aby klient více prožíval právě tento mód. Je to známka zdravějšího fungování a naplnění potřeb.
Tyto módy slouží jako obrana před bolestí dětských módů. Klient se jimi chrání před zranitelností, studem, opuštěním, vztekem nebo pocitem selhání. Vyjadřují tři hlavní copingové směry: podvolení, vyhýbání a hyperkompenzaci. Frontiers potvrzuje širokou shodu na dělení copingových módů do podkategorií surrender, detached/avoidant a overcompensator.
Tento mód odpovídá podvolení se schématu. Člověk:
Ve vztazích může zůstávat v ponižujících, jednostranných nebo zneužívajících situacích, protože mu připadají „normální“.
Jeden z nejčastějších a klinicky velmi důležitých módů. Jde o emoční odpojení jako ochranu před bolestí. Člověk:
Navenek může vypadat klidně, ale ve skutečnosti se chrání před zaplavením bolestí.
Chrání zranitelné dítě před dalším zraněním. Proto se s ním nepracuje agresivně, ale empaticky.
Tento mód odpovídá hyperkompenzaci. Člověk jedná opačně, než jak se uvnitř cítí:
Navenek může působit silně, rigidně, kriticky nebo grandiózně, ale pod tím je často zranitelnost.
Copingový mód i sebezklidňování nebo odpojení pomocí prostředků, tedy regulaci bolesti skrze něco vnějšího nebo odpojujícího:
Tento mód má funkci snížit kontakt s vnitřní bolestí, ale dlouhodobě problémy udržuje. Frontiers uvádí příklad Detached Self-Soother v řetězci módů u klientky s bulimií.
Tyto módy představují internalizované hlasy pečujících osob nebo autorit, které byly převzaty do psychiky klienta. Jsou to „vnitřní rodiče“, kteří klienta hodnotí, tlačí, trestají nebo zahanbují. Youngův model uvádí zejména dva: trestající a náročný/kritický rodič.
Tento mód říká, že člověk si zaslouží trest za chyby, slabost nebo potřeby. Je spojen s:
Youngův popis punitive parent zdůrazňuje přesvědčení, že člověk nebo druzí si zaslouží vinu a trest; tento mód může vést k obviňování, trestání nebo zneužívání sebe či druhých.
Je vysoce toxický. Terapie se snaží jeho vliv oslabit, protože ničí možnost sebe-soucitu a zdravé změny.
Tento mód na klienta klade přehnané nároky. Je spojen s:
To je centrální terapeutický cíl. Healthy Adult je mód, který:
Frontiers navíc zdůrazňuje, že Healthy Adult není jen jeden úzký stav, ale širší soubor zralých kvalit, jako jsou seberegulace, sebepéče, vztahovost a zralé rozhodování.
Módy nejsou statické. Klient mezi nimi přepíná. Frontiers popisuje:
Např. partner neodpoví na zprávu:
V určité míře přepínáme mezi módy všichni. Rozdíl je v tom, že u poruch osobnosti bývají módy:
Schema terapie pracuje s módy pomocí:
Terapeut s klientem mapuje:
Klient chápe, odkud mód pochází:
To je jádro léčby:
Terapeut klientovi pomáhá rozpoznat, že coping:
Zejména trestající rodič je cílem aktivního oslabování:
Klient se učí:
Klient se učí rozumět svým módům a jejich funkcím. Pomáhá to odpatologizovat prožívání a vytvořit jazyk pro vnitřní dění.
Klient si vybaví ranou scénu spojenou se zranitelným dítětem a do této scény vstoupí terapeut nebo Healthy Adult, aby dítě chránil, validoval a naplnil potřeby. Cílem není „přepsat historii“, ale změnit emoční význam zkušenosti.
Velmi typické pro práci s módy:
Klient trénuje nové chování: