Mnoho dnešních párů žije spolu jako cizí lidé, často v nešťastných vztazích. Rozvodové statistiky ukazují, že intimní vztahy se posledních 20 let rozpadají. Páry se nikdy nenaučily, jak udržet potěšení ve vztazích. Dříve to však nebylo tak důležité.
Děti vyrostly a já si najednou uvědomila, že jsme s mým manželem strašně dlouho nebyli sami spolu. A zjistila jsem, že to prostě drhne. Vubec jsme si nebyli tak blízcí, jako jsme kdysi byli.
Na konci 20. století si mnoho lidí žije v osamocení, což v minulosti nebylo běžné. Dříve lidé žili v rámci velkých rodin a komunit, kde nacházeli bezpečí a sounáležitost. To je možná důvod, proč se někteří přidávají ke kultům – potřebují pocit sounáležitosti a bezpečí, což moderní společnost nenabízí. Dnes musí partneři naplnit více emocionálních potřeb, které dříve zajišťovala širší komunita.
Komerční kultura oddělila sex od intimity, což často vede k zmatku. Intimita zahrnuje jak emocionální, tak fyzickou blízkost. Když se snažíme naplnit potřebu blízkosti pouze sexem, často to vede k pocitům zrady a využití.
Změna hodnot společnosti přispěla k nové potřebě intimity. Dříve byla štěstí spojována s prací a službou, s odměnou v posmrtném životě. Dnes lidé chtějí štěstí hned, především ve svých intimních vztazích. Ale najít takové štěstí je obtížné, protože páry dnes čelí novým výzvám – budování rovnocenných vztahů bez vzorů, jak na to.
Intimita není jen módní trend, ale základní biologická potřeba. Během své práce s problémovými dospívajícími jsem zjistil, že jim chybí podpora a náklonnost, což vedlo k hluboké bolesti. Potřeba blízkosti nezmizí s věkem – je důležitá po celý život. Její nedostatek může vést k různým problémům, včetně deprese a závislostí.
Při práci s dospívajícími jsem zjistil, že jejich problémy často pramení z narušených vztahů mezi jejich rodiči. Abych pomohl dětem, musel jsem nejdříve pomoci rodičům. Proto jsem začal pracovat s dospělými.
Většina problémů ve vztazích pramení z ublížení a nedorozumění. Lidé si vybírají partnery, od kterých očekávají lásku, podporu a přátelství. První fáze vztahu je často označována jako fáze iluze. Po ní následuje deziluze, když zjistíme, že partner neplní všechna naše očekávání. Neschopnost řešit tato zklamání pak určuje budoucí vývoj vztahu.
Po deziluzi následuje zmatek, kdy se partneři snaží vztah přetvořit podle svých potřeb. Často si ale vybudují obrany, přestanou si důvěřovat a stahují se do sebe nebo jiných aktivit. Výsledkem může být emocionální rozvod.
Zkušenost mě naučila, že problémy ve vztazích jsou komplexní a vyžadují kombinaci vzdělávání a řešení individuálních zkušeností. Za posledních 25 let jsem vyvinul program výuky dovedností pro intimní vztahy, který se vyučuje po celých Spojených státech a v dalších 13 zemích.
I když teorie, proč tento program funguje, ještě nejsou dokonale rozpracované, výsledky ukazují, že má pozitivní vliv na manželské interakce a spokojenost. Studie ukazují, že program snižuje hněv a úzkost, které jsou hlavními subverzivními silami ve vztazích. Co je zajímavé, je také snížení trvalé osobnostní rysy hněvu, která je jinak považována za obtížně měnitelnou. Dovednosti intimity – emocionální i fyzické blízkosti – mají skutečně mocný vliv na lidi.
Psychoterapeutická podpora v oblasti intimity a sexuality může být prospěšná v několika situacích. Pokud máte pocit, že vaše sexuální touhy nebo preference vám způsobují zmatení nebo úzkost, může vám terapeut pomoci porozumět těmto pocitům a najít cestu k jejich přijetí.
Dalším důvodem může být problém s navázáním nebo udržením intimního vztahu, kdy se můžete cítit emočně uzavřeni nebo nevíte, jak správně komunikovat své potřeby. Psychoterapie je také užitečná při řešení následků traumatu spojeného s intimními zážitky nebo při zvládání problémů spojených s nízkým sebevědomím či sexuální dysfunkcí. Celkově může psychoterapie nabídnout bezpečný prostor k prozkoumání a zlepšení vašeho vztahu k intimitě a sexualitě.
