Mód Šťastného dítěte představuje tu část osobnosti, která se cítí dostatečně bezpečně na to, aby se mohla radovat.
Nejde jen o výraznou, hlasitou radost. Šťastné dítě může být i tiché. Může se objevit jako klidná spokojenost, vděčnost, pocit propojení, tvořivost nebo jemné uvolnění.
V tomto módu člověk nemusí nic dokazovat. Nemusí být produktivní, výkonný nebo dokonalý. Může jen být, hrát si, tvořit, objevovat a užívat si chvíli takovou, jaká je.
Šťastné dítě se může projevovat například:
– spontánností,
– radostným prožíváním,
– tvořivostí,
– hravostí,
– fantazií,
– zvědavostí,
– otevřeností novým věcem,
– vděčností,
– radostí z kontaktu s druhými,
– klidnou spokojeností.
Někdy se objeví při tanci, kreslení, poslechu hudby, v přírodě, při hře, s blízkými lidmi nebo ve chvíli, kdy se člověk cítí opravdu sám sebou.
U některých lidí je tento mód dlouho málo dostupný. Důvodem může být dlouhodobý stres, tlak na výkon, sebekritika, úzkost, trauma nebo prostředí, ve kterém nebylo dost prostoru pro radost a spontánnost.
Člověk si pak může říkat:
– „Na radost není čas.“
– „Musím být užitečný/á.“
– „Když nic nedělám, jsem líný/á.“
– „Nemůžu si dovolit jen tak si hrát.“
– „Radost je zbytečný luxus.“
Ve schématerapii je ale Šťastné dítě důležitou součástí zdravého fungování. Radost, hra a tvořivost nejsou zbytečnosti. Jsou to způsoby, jak se člověk může cítit živý, propojený a v bezpečí.
Šťastné dítě často potřebuje, aby mu jiné zdravé části vytvořily prostor.
Laskavý rodič může říct:
– „Dělej to, co tě těší.“
– „Nemusíš být pořád produktivní.“
– „Máš právo si hrát a radovat se.“
– „Je v pořádku chtít něco hezkého jen pro radost.“
Zdravý dospělý může tuto část podpořit prakticky:
– naplánovat čas na odpočinek,
– vytvořit prostor pro koníčky,
– chránit volný čas před přetížením,
– zkoušet malé radostné aktivity,
– všímat si, co člověku dělá dobře.
Radost často nepřichází na povel. Můžeme jí ale vytvořit podmínky.
Práce s tímto módem pomáhá:
– znovu objevovat radost a spokojenost,
– posilovat kontakt se sebou,
– snižovat jednostranné zaměření na výkon,
– rozvíjet tvořivost a spontánnost,
– vnímat vlastní potřeby,
– dopřávat si bezpečné a výživné zážitky.
Cílem není být šťastný pořád. To by nebylo realistické. Smyslem je neztratit přístup k části, která umí prožívat radost, když pro ni vznikne alespoň malý bezpečný prostor.
Formulář pomáhá rozpoznat, co v člověku probouzí radost, svobodu, bezpečí nebo krásu, jaké pocity se s tím pojí a jak může tuto část podporovat Laskavý rodič i Zdravý dospělý.
Na začátku je dobré hledat konkrétní činnosti, místa nebo situace, které přinášejí radost, uvolnění nebo pocit živosti.
Pomáhají otázky:
– Kdy se cítím nejvíc sám/sama sebou?
– Co mi přináší radost, i když to nemá žádný výkonový cíl?
– U čeho zapomínám na čas?
– Kdy cítím lehkost, svobodu nebo bezpečí?
– Co mě těšilo jako dítě?
Může jít o procházky v přírodě, tanec, kreslení, hudbu, zvířata, vaření, zahradu, humor, pohyb nebo kontakt s blízkými lidmi.
Další část formuláře pomáhá pojmenovat prožívání.
Může se objevit například:
– radost,
– uvolnění,
– vděčnost,
– klid,
– hravost,
– zvědavost,
– pocit propojení,
– lehkost.
Pojmenování těchto pocitů pomáhá lépe rozpoznat, kdy je Šťastné dítě aktivní. Někdy je tento mód nenápadný a je potřeba se ho učit vnímat postupně.
Šťastné dítě může potřebovat dovolení.
Laskavý rodič může říct například:
– „Dělej to, co tě těší.“
– „Není potřeba být produktivní, stačí být.“
– „Máš právo na radost.“
– „Tohle není ztráta času. Je to péče o tebe.“
Tento krok je důležitý hlavně pro lidi, kteří mají silný vnitřní tlak na výkon nebo pocit, že si odpočinek a radost musí nejdřív zasloužit.
Zdravý dospělý může pomoci tím, že radosti vytvoří konkrétní prostor.
Může jít například o rozhodnutí:
– každý týden si dopřát chvíli bez výkonu,
– zařadit krátkou příjemnou aktivitu do dne,
– vědomě chránit volný čas,
– neodkládat radost až „až bude všechno hotovo“,
– hledat malé radostné momenty v běžném dni.
Šťastné dítě často nepotřebuje velké změny. Někdy stačí malý pravidelný prostor.
Na závěr formulář vede k vytvoření jednoduché podpůrné věty.
Může znít například:
– „Radost je důležitá.“
– „Mám právo si hrát a být spokojený/á.“
– „Nemusím si odpočinek zasloužit výkonem.“
– „I malá radost má hodnotu.“
Formulář je možné využít například:
– když člověk dlouho necítí radost,
– při přetížení výkonem,
– v období únavy nebo odpojení od sebe,
– při plánování volného času,
– jako připomínku, že život není jen zvládání povinností.
Postupně se tak rozvíjí schopnost znovu dávat prostor radosti, tvořivosti, hře a klidné spokojenosti.
