První kontakt mezi klientem a terapeutem se může lišit v závislosti na prostředí, ve kterém terapeut pracuje. Někteří terapeuti přijímají klienty na základě doporučení psychiatra, klinického psychologa nebo pedagogicko-psychologické poradny (PPP), jiní pracují v rámci soukromé praxe a klienti je oslovují sami. Tento článek poskytuje orientační přehled úvodního kontaktu a vyšetření v rámci kognitivně-behaviorální terapie (KBT), přičemž je důležité si uvědomit, že neexistuje univerzální návod platný pro všechny terapeuty.
Vyhledání psychoterapeutické pomoci bývá pro klienty velkým krokem, který mohou dlouho odkládat. Terapeut by měl být citlivý k případným obavám nebo rozpakům klienta a měl by mu vytvořit bezpečný prostor pro sdílení. První kontakt, ať už probíhá telefonicky nebo osobně, slouží k získání základních informací a stanovení dalšího postupu.
Terapeut se klienta může zeptat například:
Někteří klienti odpovídají snadno a otevřeně, jiní mohou být zdrženlivější. Důležité je dát jim dostatek prostoru a ujistit je, že hledání pomoci je běžné a užitečné.
1) Vysvětlení průběhu terapie a administrativní kroky
Na začátku prvního setkání terapeut seznámí klienta s tím, jak terapie probíhá, dále může prodiskutovat organizační záležitosti, jako jsou délka sezení, pravidla ohledně rušení termínů či financování terapie. Klient je také informován o důvěrnosti sdílených informací a jejích právních hranicích (např. povinnost nahlásit ohrožení klienta či jiných osob).
2) Práce s diagnózou
Terapeut sám neurčuje diagnózu, ale může pracovat s diagnózou stanovenou psychiatrem, klinickým psychologem nebo jiným odborníkem. Pokud klient nemá stanovenou diagnózu, terapeut se může zaměřit na zmapování jeho obtíží a jejich souvislostí.
3) Orientační přehled klientových obtíží
K porozumění klientovým problémům může terapeut využít různé metody, jako jsou rozhovory, dotazníky nebo sebepozorování. Často se klade důraz na:
4) Rodinná a osobní anamnéza
Terapeut se může zeptat na rodinné vztahy, podporu blízkých, významné životní události či předchozí zkušenosti s psychickou zátěží. Tyto informace mohou pomoci lépe pochopit klientovy obtíže a jejich souvislosti.
5) Spolupráce s dalšími odborníky
V některých případech může být užitečné konzultovat stav klienta s dalšími odborníky (např. psychiatrem, školním psychologem nebo rodinným terapeutem). To se však vždy děje pouze se souhlasem klienta a s důrazem na zachování důvěrnosti informací.
6) Vytvoření seznamu obtíží a stanovení cílů
Ke konci úvodního vyšetření může terapeut s klientem sestavit orientační seznam obtíží a očekávání od terapie. Tento seznam se může v průběhu terapeutického procesu měnit podle vývoje klientova stavu.
Začínající terapeuti mohou mít obavy z přirozených odmlk v rozhovoru, z toho, že zapomenou na důležitou otázku, nebo že nesprávně pochopí klientovu situaci. Je důležité si uvědomit, že terapeut není neomylný a že konceptualizace případu se může vyvíjet s dalšími sezeními.
Pokud terapeut zjistí, že mu chybí důležité informace, může se k nim vrátit na dalších setkáních. Spolupráce se supervizorem je v těchto situacích velmi cenná a pomáhá terapeutům získat jistotu v jejich práci.
Úvodní vyšetření v KBT je důležitým krokem, který pomáhá klientovi i terapeutovi pochopit hlavní obtíže a jejich souvislosti. Neexistuje jeden správný postup, kterým by se všichni terapeuti řídili – každý může přizpůsobit úvodní setkání svému stylu práce a potřebám klienta. Klíčové však je vytvořit bezpečné prostředí, kde se klient cítí vyslyšen a kde společně hledají cestu ke zlepšení jeho stavu.
Kdybyste měli zájem si domluvit úvodní setkání, podívejte se na náš seznam odborníků!